Pobočný včelařský spolek pro Bludov a okolí se sídlem v Bludově

Tento spolek, ve kterém se sdružila skupina občanů z Bludova a okolních vesnic, které spojovala záliba v chovu včel (dnes bychom řekli společné „hobby“), byl založen až v roce 1919. Není bez zajímavosti, že je to spolek, který vznikl jako poslední ze všech, na které jsme již vzpomenuli. Jako důvod tohoto zpoždění se nabízí skutečnost, že místní farář P. Fr. Ermis nevčelařil.

Počátky organizovaného včelaření na Moravě

Neznamená to však, že by se čeští a moravští včelaři spolkového života stranili. Počátky organizování včelařů je možno určit velmi přesně - 24. 11. 1854 byl schválen regulativ (stanovy) včelařského odboru spojeného s tehdejší Moravskoslezskou hospodářskou společností. Tento odbor vznikl v Brně, kde také započal svou činnost. O povznesení včelařských vědomostí se starali převážně římskokatoličtí kněží. Když totiž císař Josef II (1780-1790) zakládal z fondů klášterů, které rušil (dnes bychom řekli z katastrů) nové farnosti, „farářům uložil povinnost rozumět selskému hospodaření“. K tomu patřilo i včelaření. Obor včelařství se proto učil nejen v hospodářských školách, přednášel se na universitách, ale také v seminářích (zde studovali budoucí kněží). Na venkově měli právě kněží k lidu nejblíže a na sledování života včel měli daleko více času než kdokoli jiný. To je zřejmě důvod, proč právě z jejich řad vzešlo takové množství objevitelů zákonitostí života včel a proč právě oni se stali průkopníky pokrokového včelaření. Jen pro připomenutí – objevitel zákonů dědičnosti Johan Gregor Mendel, opat v klášteře na Starém Brně, byl úspěšným včelařem a současně prvním náměstkem starosty (místostarostou) brněnského včelařského spolku (jakožto příslušník augustiniánského řádu se nemohl zdržovat nepřetržitě v kanceláři spolku, proto nemohl být starostou). Včelín, ve kterém včelařil, se zachoval a po částečné obnově je zpřístupněn na původním místě veřejnosti.

Bludovští včelaři pod Dolními Studénkami

Zcela určitě byla většina bludovských občanů (možná všichni), kteří se věnovali chovu včel, členy včelařského spolku v Dolních Studénkách (zal. v roce 1902) nadučitelem Janem Minářem - zetěm bludovského nadučitele Františka Wicence. Spolek měl při založení 43 členů a sdružoval české včelaře ze Šumperska i Zábřežska. V Dolních Studénkách byla zřízena první včelařská pozorovací stanice na severní Moravě. Členství ve včelařském spolku přinášelo členům kromě jiného i právní ochranu, možnost vzdělávání – téměř na každé včelařské schůzi byla přednáška – spolky pořádaly výstavy, kurzy, šířily osvětu o prospěšnosti medu jako lidské potravy, členové získávali i širší odbytiště vlastních produktů. Spolky měly mimo jiné za úkol postarat se o společné pojišťování včelstev a včelařského majetku. Zemské včelařské ústředí v Brně vydávalo spolkový časopis – Včelu moravskou, členům byla k dispozici včelařská knihovna v Brně, ve které si mohli vypůjčit knihy, které jim byly zaslány poštou. Prostřednictvím včelařského spolku se včelařům přiděloval levnější cukr na zimní zakrmení včelstev. Počátek přídělu levnějšího cukru jsem bohužel nezjistil - domnívám se však, že se tak stalo za první světové války.

Včelařský spolek v Bludově

Napsat tuto vzpomínku umožnila jednatelská kniha „Pobočného včelařského spolku pro Bludov a okolí“ uložená ve Státním okresním archivu Šumperk. Jde o poněkud silnější sešit (spíše knížku) formátu A4 vázaný v černých deskách. Štítek sděluje datum prvního zápisu - 15. 11. 1919 a výše uvedený název spolku. Po jejím otevření zjistíme, že je to nepoužitá třídní kniha z bludovské měšťanky, kde jsou předtištěny kolonky, do kterých se zapisoval prospěch žáků ze čtení, mluvnice, pravopisu, slohu, počtů a měřičského tvaroznalectví. „Zepředu“ si přečteme 51 stran zápisů ze schůzí a valných hromad, po otočení knihy a listování z opačné strany je na dvaceti stránkách soupis odeslané pošty s vyúčtováním nákladů na poštovné. Autorem prvních sedmi zápisů je Eduard Raška, zápisy 8 až 15 zapsal Jan Šaj, zbývající zápisy napsal František Léhar, ředitel – všichni tři učili na Měšťanské škole v Bludově.

Otisk razítka Včelařského spolku v Bludově z roku 1925.

Z prvního zápisu se dozvídáme, že 2. listopadu 1919 se v hostinci Krčma (dnes je zde keramická dílna Dušana Váni, předtím školní jídelna) konala ustavující schůze včelařského spolku. Za členy se přihlásilo 15 občanů – zcela určitě nebyli všichni z Bludova. Usuzuji tak mimo jiné i z toho, že předsedou přípravného výboru byl zvolen p. Holam - obchodník, schůzi svolal p Pruska. Tato jména jsou pro mne zcela nová, v Bludově neobvyklá, v žádných písemnostech jsem se s těmito jmény doposud nesetkal. Tato jména se neobjevují ani v dalších zápisech. Možná to byli včelaři z Rudy nad Moravou (zde byl spolek založen na jaře téhož roku, tj. 1919), možná z Loštic (zal. 1905), kteří přijeli do Bludova s úkolem započít zde spolkovou činnost. Úkolem přípravného výboru bylo požádat Zemské ústředí v Brně o schválení stanov a oznámit vznik nového spolku příslušným ústavním orgánům. Jednatelem spolku se stal Eduard Raška učitel, pokladníkem František Čmakal, rolník z čp. 104.

Počátky činnosti

První členská schůze se konala 6. prosince 1919 opět v Krčmě. Členové byli informováni o dosavadních krocích podniknutých pro „ustavení spolku“. Byl vysvětlen nový způsob pojišťování včel, úlů a včelařského nářadí. Přihlášeno bylo 22 členů. Spolek pojistil 100 zazimovaných včelích čeledí oceněných na 10 560 korun a předplatil 18 čísel časopisu Včela moravská. Členové se usnesli na tom, že objednají spolkové razítko s nápisem „Pobočný spolek včelařský pro Bludov a okolí v Bludově“. Toto razítko je otištěno za každým zápisem v jednatelské knize. Členové se také dohodli, že vždy na počátku nového roku se bude konat valná hromada, jejímž hlavním úkolem kromě vyslechnutí zpráv o činnosti a o hospodaření spolku bude stanovit výši členského příspěvku na nadcházející rok. Přítomným včelařům „…pěknými slovy nastínil jednotlivé fragmenty ze života našich milých včeliček, mravenců i jiných zvířat žijících pospolitě i samotářsky prof. Urban. Pěkná, poučná a populárně podaná přednáška byla se zájmem vyslechnuta...“ - doslovná citace z jednatelské knihy). Dnes již nevíme, odkud prof. Urban byl, na které škole učil - je však uvedeno, že byl členem bludovského spolku. Jednateli bylo uloženo dopsati do Dolních Studének stran náhrady peněžité, po případě náhrady na nářadí, které jest společným majetkem spolku a na němž staří členové mají podíl – jednalo se o členy, kteří ukončili členství v Dolních Studénkách a přešli do Bludova. Jaký byl výsledek, nevíme. První valná hromada se konala 15. dubna 1920 v hostinci u Dvořáků (u žel. zastávky). Schůzi zahájil jednatel Raška - předseda Holam ani svolavatel ustavující schůze Pruska nebyli (stejně jako na schůzi minulé) přítomni. Přítomní členové si zvolili výbor, který nahradil výbor přípravný. Předsedou byl zvolen František Léhar, ředitel měšťanské školy v Bludově, jeho náměstkem Jan Marek, důchodní na bludovském Žerotínově velkostatku – bývalý zahradník, který vyšlechtil mimo jiné sudetskou renetu a další odrůdy jabloní. Jednatelem zůstal učitel Eduard Raška, stejně jako rolník František Čmakal z čp. 104 zůstal pokladníkem. Členy výboru byli zvoleni František Horáček, rolník z Chromče, Alois Dvořák, železniční zřízenec z Chromče, Jan Kašpar st., domkař v Bludově čp. 275, Jan Vepřek, lesní správce v Bludově, Karel Pözl, zahradník na Žerotínově velkostatku v Bludově. Valná hromada stanovila členský příspěvek pro rok 1920 na 5 korun. Na tehdejší dobu neobvykle vysoký příspěvek byl zdůvodněn potřebou nákupu potřebných pomůcek pro činnost spolku. Ani na této schůzi nechyběla přednáška – přednášel František Novotný z Postřelmůvka „…o rojení, o nepravidelnostech a zvláštnostech rojů, kterak s nimi zacházeti apod.“.

Pohled na Chromečskou zastávku a hostinec u Dvořáků za první republiky.

Za téměř sto let, jež uplynulo od založení bludovského včelařského spolku, se ve včelařství mnohé změnilo - hlavně ve včelařské technologii (ošetřování včelstev) – zcela určitě se však nezměnilo myšlení většiny včelařů. Důkazem tohoto mého tvrzení je mimo jiné jednatelská zpráva Eduarda Rašky za rok 1920 : „…Od svého vzniku pronásledován jest spolek nepřízní osudu – špatnými léty včelařskými, a také neutěšenými poměry vnitřními. Hlavním škůdcem jest tzv. cukerní komise. Ta naprosto nepochopila ohromný význam našeho včelařství v hospodářství národním a přidělila včelařům cukr jako průmyslovým výrobcům umělého medu – kdežto židovští fabrikanti výrobci kořalek dostali cukr levnější. V tak mizerném roce, jako byl loňský, udržeti stav svého včelstva může včelař jen po značných obětech finančních. K tomu ještě cukr dodán pozdě, takže všechny spolky hlásí četné ztráty – hladem. Proto však neklesneme na mysli. Včelaříme také ku své zábavě, pro potěšení, které nám plyne z pozorování života včelího. Třeba široká veřejnost nemá pochopení a pravý smysl pro věc, třeba nemůže pochopit, jak může někdo hrát si pořád s těmi protivnými mouchami, které tak škaredě bodají, my víme své, že zábava naše je z nejušlechtilejších... A konečně, těšme se, že přijde rok, který nám plně nahradí veškeré finanční oběti, veškeru naši starost, péči a námahu. Snad to bude rok letošní? Aby přání projevené stalo se skutkem, přeji Vám všem ze srdce. Na zdar !“- doslovný přepis části Protokolu č.3 z členské schůze konané 5 . září 1920 v hostinci u Dvořáků.

Funkcionáři spolku

Seznam členů se nedochoval. Postupně se některá jména dozvídáme při volbách funkcionářů. Předsedou byl až do rozpuštění spolku František Léhar – ředitel měšťanky. Jednatelem byl Eduard Raška, kterého v roce 1922 vystřídal Jan Šaj, rovněž učitel. Jednatelem zůstal do června 1927, kdy se po neúspěšném kurzu včelích matek urazil a z funkce odstoupil. Jako důvod uvedl to, že 12. června 1927 na kurzu chovu matek byli přítomni pouze dva členové – a sice on a Jan Král ze Sudkova. Do funkce jednatele byl zvolen František Juránek, obecní tajemník. Jednatelskou práci však vykonával předseda Fr. Léhar – všechny zápisy psal předseda, stejně tak soupis odeslané pošty V roce 1928 byl Jan Šaj jednatelem zvolen znovu a volbu přijal. V dubnu 1931 pak, opětovně, funkci jednatele opustil – tentokrát důvod zaznamenán není. Jednatelem byl znovu zvolen František Juránek, veškeré zápisy však opětovně psal předseda. Jednatelská kniha končí rokem 1935. Ve včelařském kalendáři z r. 1938 je jako jednatel uveden Jan Vepřek, lesmistr Žerotínova velkostatku.

Zámecká kašna u které stojí Žerotínův lesmistr Jan Vepřek.

Místopředsedu Jana Marka v r. 1925 po jeho odstěhování do Vídně (zde také v lednu r. 1935 zemřel) nahradil Josef Matura, správce lihovaru v Postřelmově, v r. 1930 byl vystřídán Hynkem Krmelou z Vyšehoří. Po zemřelém pokladníku Františku Čmakalovi (+ 19. 7. 1933) byl pokladníkem zvolen Methoděj Tunys, berní úředník v Šumperku bydlící v Bludově. Není bez zajímavosti, že mezi členy výboru, revizory účtů a členy volebních komisí najdeme jména mnohých tehdejších učitelů – kromě již vzpomenutých Františka Léhara, Eduarda Rašky a Jana Šaje také Aloise Svozila, Karla Dytrta a Rudolfa Kordase.

Učitelský sbor, začátek 20. let minulého století. Horní řada zleva: F. Hamalová, A. Svozil, E. Raška, V. Blažek, K. Dytrt, S. Adam, ?, dolní řada: B. Stonová, R. Kordas, F. Lehar, V. Pešák, J. Kouřilová.

V roce 1927 měl spolek 26 členů, z toho 15 z okresu Šumperk (z Bludova 10, z Chromče 5) a 11 z okresu Zábřeh (z Kolšova 2, z Postřelmova 6, ze Sudkova 2, z Vyšehoří 1). Včelstev v tomto roce zazimovali 298. Na jarní podněcování bylo povoleno zakoupit 3 kg cukru, na podzimní zakrmení po 5 kg na včelstvo V roce 1932 byl příděl zvýšen na 12 kg na včelstvo. Cena tohoto nezdaněného cukru byla 4 Kč za 1 kg. Nezdaněný cukr se odebíral v cukrovaru Hodonín, později z Holic u Olomouce. Cukr byl zasílán dráhou do žel. stanice Postřelmov, odtud jej přivezl koňským povozem František Čmakal Josefu Adamovi (byl to pekař), který jej rozdělil (zřejmě rozvážil) – za tuto práci dostával odměnu 20 Kč. Na cukr, který byl nad přihlášený počet včelstev, musela být Finančnímu úřadu doplacena daň – v roce 1930 dodaňovali 6 kg cukru částkou 11, 95 Kč.

Nové okolní spolky

Roku 1929 se od spolku „odtrhli“ včelaři ze Zábřežska. Na počátku roku 1929 měl spolek 28 činných členů. Do nového spolku v Postřelmově odešlo těchto jedenáct členů: Hamal, Holinek, Kouřil, Král, Matura, Mikula, Ošťádal, Rotter, Vepřek st., Vepřek ml. (ani jeden z obou Vepřků nebyl bludovský lesmistr). Do spolku nově vstoupil František Hlásný z Bohutína. O tom, že toto rozdělení nebylo násilné ale připravované, že se rozešli jako přátelé, je možno doložit i tím, že 20. března 1929 požádal bludovský spolek Ústředí spolků včelařských v Brně o vrácení 32 podílů po 10 Kč, které spolek a jednotliví členové složili v roce 1923 na zřízení včelařského družstva, k němuž pak nedošlo. Družstvo se mělo zabývat výkupem a prodejem medu od svých členů. 28. března byly peníze za podíly poukázány – částku 450 Kč pokladník rozdělil a za každý upsaný podíl vyplatil po 14 ti Kč těmto členům: po jednom podílu František Čmakal, Karel Dytrt, František Juránek, František Krejčí, František Léhar, Jan Marek, Eduard Raška, Alois Svozil, Jan Šaj, Rajnhold Truksa, Jan Vepřek. Po dvou podílech Alois Dvořák, Rudolf Kordas, František Pospíšil. Pět podílů Josef Matura. Deset podílů Včelařský spolek Bludov.

Jeden z bludovských včelařů František Hatoň na jaře roku 1978 při práci.

Postřelmovský spolek nebyl jediný, který byl v roce 1929 založen. Velmi rychle za sebou vznikají další spolky v Zábřeze, Zvoli, Bouzově. Spolkový život v českých včelařských spolcích byl v té době velmi čilý a úspěšný. Pořádaly se odborné včelařské přednášky, do Bludova zajížděl kromě jiných přednášet Josef Kocián, farář ve Špiklicích - byl to bratr Ferdinanda Kociána, malorolníka v Mitrovicích, jehož přednášky byly v Bludově velmi oblíbeny. Dosti často přednášel i Jan Král ze Sudkova – člen bludovského spolku – který vybudoval v Sudkově chovnou stanici, kde choval kraňskou včelu – dodnes považovanou za nejvhodnější včelí plemeno pro české včelařství. V září 1936 se konala v bludovských lázních „Velká krajinská výstava“, jejíž součástí byla i výstava včelařská. Podrobnosti o tomto velmi zdařilém podniku uvádět nebudu – popsal jsem jej ve vzpomínce na „Hospodářský spolek pro Bludov a okolí“.

Finance

Spolek neměl téměř žádný majetek. Členský příspěvek byl vybírán dopředu na následující rok ve výši 5 Kč, a to po celou dobu trvání. Z těchto peněz se hradilo poštovné a nejnutnější výdaje. V roce 1925 vznikl v hospodaření spolku dokonce schodek ve výši 3,54 Kč a to proto, že byl zakoupen vařák na vosk – tento si členové dle potřeby půjčovali. V zápisu z poslední valné hromady, ze které se dochoval zápis - konala se 8. prosince 1934 v hostinci p. Antonína Dvořáka u žel. zastávky Chromeč – je vařák a 27 knih uveden jako jediný majetek spolku. Knihy byly uloženy u předsedy a v zimních měsících byly některými včelaři hojně vypůjčovány. V pokladně měl spolek hotovost 724,95 Kč a to proto, že při rozdělování cukru bylo vybráno od členů 180,45 Kč navíc. Tyto peníze byly se souhlasem členů ponechány ve spolkové pokladně. Podle této poslední zprávy čítal spolek 20 členů, 18 z okresu šumperského, dva z okresu Zábřeh. Členové zazimovali 172 a vyzimovali 169 včelstev. Pro krmení včel bylo v tomto roce povoleno 12 kg cukru, 1 kg za 4 Kč. Do brněnského ústředí platil spolek 10 Kč ročního příspěvku, členové po 15 Kč. Za tento příspěvek dostávali měsíčník „Včela Moravská“. Kromě toho platili členové 5 Kč příspěvek bludovskému spolku (jak je výše uvedeno). Členství ve spolku tedy přišlo každého jeho člena na 20 Kč ročně bez ohledu na to, kolik vlastnil včelstev. Pojištění včelařského majetku nebylo povinné, spolek však pojištění zprostředkovával a vybrané peníze poukazoval pojišťovně. Pojištění bylo možno uzavřít ve dvou třídách. V protokolech z valných hromad jsou vždy uvedena jména členů, kteří svůj včelařský majetek pojistili, ve které třídě a na jakou částku a kolik činila částka, kterou za pojištění uhradili. Například v roce 1925 uzavřelo pojistku šest členů, a sice Kordas, Svozil, Léhar, Vepřek, Dytrt a Čmakal na úhrnný obnos 7 500 Kč. Pojistného zaplatili dohromady 35,30 Kč. Zda některý z pojištěných požadoval někdy nějaké pojistné plnění se v dochovaných zápisech nedočtete.

Závěr

Roku 1939 byl rozpuštěn i tento spolek sdružující občany, kteří mají zálibu v chovu včel. Spolek byl rozehnán proto, že jeho ústředí mělo sídlo v Brně, tedy mimo hranice Německé říše, kam Bludov po Mnichovské dohodě připadl. Po skončení druhé světové války spolek obnoven nebyl. V listopadu 1945 vznikla včelařská organizace v Šumperku, do níž se přihlásili i bludovští včelaři. Šumperská organizace sdružovala včelaře téměř celého tehdejšího okresu včetně Hanušovic (do roku 1950). V prosinci 1989 bludovští a chromečští včelaři ze šumperské základní organizace odešli a založili základní organizaci Českého svazu včelařů v Bludově, která sdružuje zhruba stejný počet včelařů, kteří se starají o téměř tolik včelstev jako naši předchůdci, kterým jsem věnoval tuto vzpomínku.

Prameny a literatura:

• Drlík, K.: České včelařství na severní Moravě, Vlastivědný sborník Severní Morava, č. 27, Šumperk 1974, s. 57-60.
• Jednatelská kniha „Pobočného včelařského spolku pro Bludov a okolí se sídlem v Bludově“, SOA Šumperk.
• Jubilejní včelařský sborník k 150. let organizovaného včelařství na Moravě a ve Slezsku, Rosice u Brna 2004.
• Jubilejní včelařský sborník ke stému výročí založení. 1905 – 2005 Včelařský spolek pro Loštice a okolí, Jaroslav Kunstfeld, Moravičany 2005.
• Osobní archiv autora
• Vymětal, M.: Včelařský spolek v Hanušovicích, Hanušovice 1990.

Článek ze září roku 2007
Stanislav Balík st.