Vzpomínka na p. Karla Dřímala
V každém roce od skončení II.světové války je kapka zapomnění. Kdo si dnes vzpomene na norimberské zákony? Sám vůdce třetítisícileté říše Hitler vydal v roce 1943 veliteli elitních jednotek SS generálovy Karlu, Fridrichu, Oto Wolfovi rozkaz k únosu papeže Pia XII., protože ho považoval za přítele židů a odpůrce národních socialistů!
V Hitlerových plánech byla likvidace katolické církve a křesťanství, které mělo nahradit nové nacistické náboženství, svědčí o tom mimo jiné křesťanská kaple v brněnském Špilberku přeměna na fašistickou modlitebnu. Podnes je tomu tak a nikomu to nevadí, přestože propagace fašismu byla a je stále zakázána.
O něco později byla kaple v šumperské nemocnici přestavěna na rentgen. (lavice z této kaple jsou v “Blodovským kosteléčko” Božího těla. Jsou to ty ve předu!) Podobně plánoval Hitler únos Eduarda VIII., kterého chtěl po obsazení Anglie dosadit na anglický trůn. Naštěstí se všechno nepodařilo Hitlerovi uskutečnit. Dnes se lidé zajímají o jiné věci. Ale nezapomeňme, v té době, co ji chci vzpomenout, bylo mýdlo vyráběno z lidí, to je realita a ne pohádka! V německých továrnách na smrt zemřelo a bylo zabito na miliony hrdinů a vzácných lidí. Jako například Josef Čapek, Poláček, Hašler, Vančura a mnoho dalších.
Kolik kněží prošlo branami německých koncentráků to už asi nikdo nikdy nespočítá. V Dachau Hitler věznil na 2771 katolických kněží a řeholníků. Kolik kněží bylo umučeno, popraveno, zastřeleno na útěku i “útěku” v jiných koncentrácích se nedá zjistit. 
Jedním z těchto milionů nevinných lidí byl i náš bludovský farář, páter Karel Dřímal.
Narodil se 22.dubna 1875 v Medenicích u Ivanovic na Hané. Na kněze byl vysvěcen v roce 1899. Krátce působil v Lidečku. Pak byl až do svého zatčení v roce 1944 v Bludově. Pan farář Dřímal byl zatčen pro podporu rodin, kterých živitelé byli vězněni, nebo uprchli za hranice. Byl připraven pro všechny podpůrné akce. Byl velmi opatrný. Mimo jiné šlo o úkryt pro uprchlé anglické zajatce. Nabídl jim farní stodolu a jídlo. Zatčen byl 3.května 1944. Kdo ho udal, nevím. “Scherheitsdienst” ve svých správách svého konfidenta nikdy neuváděla. Páter Dřímal byl při zatýkání klidný. Tušil, že se už nikdy nevrátí.
V Šumperku na gestapu byl zavřen v tmavé kobce. Výslechy snášel statečně. Jednou, když ho gestapáci chtěli znovu bít a tvrdili mu. že mají moc ho donutit mluvit, jim řekl: Sie haben macht, aber sie haben keine liebe! (moc máte, ale láska vám chybí!) Načež byl znovu zmlácen a odvezen do Terezína. Zde byl mimo jiné vězněn na pětatřicítce na čtvrtém dvoře.
Též toto stojí za vzpomínku odvahy a obětavosti. Jednu neděli začali vězni zpívat národní písně, i když to bylo přísně zakázáno. Po příchodu asi čtrnácti esesáků - nástup a otázka, proč zpívali? Pan farář Dřímal jim řekl, že sloužil mši svatou a ostatní mu k tomu zpívali. Esesáci chtěli, aby jim ukázal, jak to dělal, když sloužil mši. Donutili ho, aby říkal dominus vobiscum... Smáli se mu, kopali a bili ho. Většina kněží měla označení “RU”. RŰCKKER UNDERWŰNSCHT – návrat nežádoucí. Toto znamenalo, že kdokoli z německých “Nadlidí” má možnost takto označeného vězně kdykoliv, jakkoliv usmrtit. Páter Dřímal zemřel dne 5. května 1945 v Terezíně, těsně před koncem nejstrašnější války v dějinách lidstva. Páter Dřímal byl jenom jeden z miliónů.
Nemohou být vylíčena všechna zvěrstva, vždy uniknou detaily, odkud pramenila mravní síla kněží? Odkud bral sílu lidický farář Josef Štemberka, který byl zavražděn v Lidicích dne 10.6.1942, když odmítl milost, kterou mu jeho vrahové dávali ne zrovna uctivými ani spisovnými slovy: Leck mich am A...!!! a šel se postavit mezi své farníky, podobně jako páter Kolbe.
Všechno zlo na světě se nedá odstranit, ale vzpomeňme, vždy byli jsou a budou lidé, jako byl náš P. Dřímal. Vždy byli jsou a budou faráři jako byl Josef Plojhar, který byl též vězněn v Dachaua Buchenwaldu! Páter Dřímal nepřežil Terezín a zemřel 5.5.1945. Jestli by přežil Jáchymov? Nevím! Zato ale vím, že na kostele v Bludově ani na faře nemá P. Dřímal pamětní desku. Svět nám dává vždy víc otázek jak odpovědí, ale přes to všechno by nás nemělo vykládání minulosti ani budoucnosti (i když je to velmi důležité!!) vytrhnout ze života současnosti.
Rostislav Řežucha
