Bludovské ochotnické divadlo po roce 1948

Hasičská divadla

V roce 1948 vstoupila část členů rozpuštěných spolků Svatopluk a Orel do Sboru dobrovolných hasičů Bludov se záměrem dál hrát ochotnická divadla. Dne 16. září 1948 na hasičské výborové schůzi konané v Krčmě (pro mladší - dnes Keramika Váňa vedle Sokolovny) dostal vzdělavatel br. Alois Směšný úkol informovat dopisem zemského vzdělavatele br. Fremla o založení ochotnického odboru SDH Bludov. Dne 19. prosince 1948 je sehráno první divadelní představení „Slovo dělá muže“. Diváky na místa uvádělo vedení hasičského sboru v uniformách - bří. František Pazour, Karel Jáně a Vladislav Pavlík. V uniformách byla i požární služba - Bohumil Pulkert, Augustin Šturm, Josef Kranich, František Mareš. Úspěch byl veliký. Dne 22. prosince 1948 blahopřeje a děkuje starosta sboru Štěpán Konečný všem ochotníkům, kteří se o úspěch zasloužili.

Josef Straka - režisér - stojící (s knírem).

V následujících letech hrají požárníci (dříve a dnes opět „hasiči“) pravidelně každoročně další a další hry. Na letním bytě - 1950, Podskaláci - 1951, Muzikantská Liduška - 1952, Paličova dcera - 1954, Děvče z předměstí - 1955, Sto dukátů za Juana - 1956, V tichém domě na Čertovce, Muziky, muziky, Jakub Oberva, Podskalák - 1957, Dámy a husaři, Viníci bez viny, Radúz a Mahulena, opereta Tulák - 1959, Císař pán o ničem neví - 1960. Režisérem všech těchto her byl Karel Řežucha. S rozvojem automobilové dopravy hrají nacvičené divadelní hry s úspěchem i v okolních obcích. Kupř. hru Jakub Oberva sehráli kromě Bludova i v Sobotíně, Bratrušově a Velkých Losinách. Stejně tak hru Dámy a husaři.

Hra Sto dukátů za Juana (1956), František Špička.

Zájem o ochotnická divadla byl značný, rovněž technické zázemí bylo na odpovídající úrovni. V roce 1957 investovali hasiči do oprav jeviště a elektroinstalace Národního domu 40 000 Kčs ze své pokladny přesto, že budova nebyla jejich, ale MNV. Kromě uvedených financí na této akci odpracovali 450 hodin zdarma. V roce 1960 zhotovili na své náklady nové osvětlení jeviště. Zájem o hraní byl dle shromážděných fotografií i mezi mládeží. Tyto „mládežnické“ hry nacvičoval Augustin Kvapil. Kromě fotografií se však nepodařilo objevit žádné písemnosti, ze kterých by bylo možno zjistit, co a kdy se hrálo. Traduje se, že byla sehrána pohádka Sůl nad zlato.

Sokolská divadla

Ve hraní divadel pokračoval i Sokol - hraní divadel je kromě sportovní činnosti další aktivitou jeho členů již od jeho založení v roce 1897. Divadla hrají i žáci bludovské školy. Dokonce 6. března 1949 hraje v Sokolovně divadlo bludovská organizace KSČ. Název hry se nezachoval - v jednatelské knize Sokola Bludov je však zápis o usnesení výboru Sokola, kterým se snižuje nájemné na pronájem sálu k sehrání divadla KSČ na čtvrtinu obvykle vybírané částky. Sokolská divadla nacvičovali režiséři Augustin Kvapil, Hubert Řehák a Quirin Pavlík. Jednu ze sehraných her režírovala učitelka Leopolda Kotrlá - možná to bylo jedno ze školních divadel, o kterých se nezachovaly žádné doklady (kromě toho, že se hrála).Ze sokolských divadel se podařily zjistit následující názvy: Vodníkova píšťalka - 1948, Pražský Žid, Po našem (rež. L.Kotrlá) - 1949, Bouře na Blatech, Kutnohorští havíři - 1950, Hadrián z Římsů, Jedenácté přikázání, Divoška - 1951, Modrá rokle, Šest zamilovaných - 1952, Šibalství Skapinova, Její pastorkyňa - 1953, Hrátky s čertem - 1954, Sládci, Zapadlí vlastenci - 1956, Popelka, Čechy krásné, Čechy mé - 1957, Noc na Karlštejně, Podruhé na světě, Potopa světa - 1959, Slovo má babička, Půlnoční mše, Od koření ke koření, Zlatá píšťalka - 1960.

Jan Kunčar - oblíbený komik.

Likvidační činnost Osvětové besedy

V roce 1954 je ustavena při školské a kulturní komisi MNV Bludov „Dramaturgická rada Osvětové besedy Bludov“, která schvaluje a povoluje všechny kulturní akce pořádané v obci - tedy i divadla. Má rozhodující slovo při schvalování ochotníky vybraných her. V dochovaných zápisech jsou naznačeny rozpaky nad ideologickým nátlakem, který je na ochotníky vykonáván. Ochotníci chtějí hrát hry, které budou mít u diváků úspěch, členové rady prosazují hry moderní - o údernících, družstevnících. Ochotníci obou souborů jsou přesvědčováni, že dva divadelní soubory jsou zbytečné, že postačí soubor jeden, zaštítěný firmou Osvětové besedy Bludov. Dne 8. dubna 1960 dochází ke sloučení divadelních spolků v obci. Je sehráno velmi úspěšné představení „Česká polka“, ve kterém sehráli hlavní role učitel Jaroslav Mikuláš a Ludmila Hrochová ml. Dne 6. listopadu 1961 jsou sehrány hry Lea a Robot Emil letí

Sládci (1956), režisér Augustin Kvapil (uprostřed).

do vesmíru. Posledním ochotnickým divadlem sehraným 25. a 26. prosince 1961 je hra J. K. Tyla Fidlovačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka. V zápisech Osvětové besedy se uvádí ještě jedna hra 25. května 1963, kterou měl sehrát Sokol - název není uveden. Dne 10. prosince 1963 se v Sokolovně hraje divadlo SRPŠ - název nezjištěn.

Loutkové divadlo

Orelské loutkové divadlo zabavené v Národním domě našlo azyl od 1. ledna 1954 v sále Na Nové. O divadlo pečoval Augustin Kvapil. Hrálo se jednou za čtrnáct dnů v neděli odpoledne. Později se stěhovalo do zámku, kde se hrálo v dnešní koncertní síni. Dne 20. listopadu 1962 ztratila loutková scéna úpravou místností při rozšíření mateřské školy pomocné místnosti (zázemí). O divadlo pečoval Jiří Klimeš ještě v prvním pololetí 1963. O tom, jaký byl další osud divadélka včetně loutek, se údajně nic neví.

Ještě orelské loutkové divadlo, na fotce vidíme režiséry Karla Řežuchu (stojící z prava) a Anežku Klimešovou (sedící uprostřed).

Závěr

Ochotnické divadlo v Bludově skončilo fakticky z ideologických důvodů. Neustálým (nakonec úspěšným) tlakem na spojení dvou rozdílných lidských společenství a nekompetentním ideologickým žvaněním do výběru her se nakonec podařilo unavit nadšence, kteří bez ohledu na čas a peníze těšili sebe i jiné. Jen málokdo a ne vždy dlouhou dobu vydrží kráčet proti větru. I tak ale bludovští ochotníci obou skupin vydrželi poměrně dlouho. Nakonec ale zvítězil socialistický realismus. Zvítězil i za cenu, že se s divadly skončilo. Nebylo to, chvála Bohu, sice vítězství na věčné časy, jak se tehdy tvrdilo, ale i tak to stačilo zničit vše myslitelné i nemyslitelné. Tak byla zlikvidována i téměř stoletá tradice bludovského ochotnického divadla.

Prameny a literatura:

• Jednatelské knihy Sokola Bludov, SOA Šumperk.
• Zápisy z jednání Osvětové besedy Bludov, SOA Šumperk.
• Výpisy z Kroniky SDH Bludov od Josefa Kejčího ml.

Článek ze června roku 2005
Stanislav Balík st.