Bludovská dechová hudba
V r. 1906 jsem začal pracovat v továrně Klein - Ros v Šumperku, kde jsem se učil pracovat na mechanickém tkalcovském stavu. Přidělen jsem byl na učení k dělníku Cyrilu Frankovi, který byl kapelníkem části hudebníků, jež odešla od hudby Ant. Spáčila a začala hrát jako samostatný soubor hudební. Jelikož potřeboval hudbu doplnit, sháněl dorost na učení, a tak i já jsem se začal učit na housle, které jsem si sehnal. Jenže otec si to nepřál, a tak jsem k němu chodil, aby otec o tom nevěděl. Ale přes veškeré překážky, jež jsem měl s učením, pokračoval jsem dosti rychle, takže jsem od roku 1910 chodil s orchestrem hrát. Všechen volný čas mimo pracovní dobu v továrně jsem věnoval učení se hudbě. Peníze, jež jsem vyhrál, i z části, které jsem v továrně vydělal, věnoval jsem na zakoupení dalších nástrojů. 21. 9. 1911 jsem si koupil malé přenosné harnonium. 24. 3. klarinety Es, C, B, nové housle za 200 Kč, tyto na měsíční splátky, trubku, kytaru, flétnu, různé skladby na hudební nástroje, knihy pojednávající o hudbě, nástrojích a harmoniu, takže ke mě začali chodit mládenci z Bludova a Hrabenova, kde jsme hrávali, na učení se na housle a klarinet.
Bludovská kapela za první republiky. Vede ji dirigent František Pavlů.
Když začala válka v r. 1914, museli všichni hudebníci z obou hudeb, včetně kapelníka Franka, odejít do války. Já jediný jsem byl ušetřen... Z hudebníků, kteří museli odejít do války, se jich mnoho nevrátilo, mezi nimi i kapelník Frank, z těch, kteří se vrátili, byl utvořen jeden soubor hudební, jež jsem prozatím vedl až do 7. 7. 1919, kdy ve schůzi toho dne konané, byl jsem zvolen kapelníkem. Popravdě řečeno, nebylo v té době nikoho z hudebníků, který mohl místo kapelníka zastávat. Za tu dobu jsem si osvojil znalost veškerých hudebních nástrojů a dalších vědomostí v hudbě potřebných, dovedl jsem skladby vydané v úpravě klavírní rozepsat a upravit pro celý soubor dechové hudby, jež mě byly posílány od cvičenců jednot sokolských k úpravě hudební při veřejných vystoupeních, poněvadž nikdo z kapelníků to nedovedl. Jak jsem vedl hudbu, možno posoudit z toho, že hudba Bludovská hrála po celé severní Moravě, a to včetně Bludova, v Bohutíně, Klášterci, Olšanech, Bušíně, Jakubovicích, Písařově, Bohdíkově, Raškově, Hanušovicích, Jindřichově, Lipové, Koinňátce, Šilperku, Lhotě, v Rudě, Horní Studénka, Dolní Studénka, Šumperku, Malíně, Králci. Dlouhomilově, Temenici, Chromči, Postřelmůvku, Vyšehoří, Rovensku, Zábřehu, Skaličce, Kosově, Drozdově, Střelice, Litovel, Leštině, Senice, Sudkově, Úsově, Petrově. V roce 1920. 28. 9. v Praze při Svatováclavských oslavách. Mimo vedení hudby jsem hrával od r. 1920 při bohoslužbách církve Československé v Bludově a v Bohutíně, jež byla v tom roce založena. Od r. 1927 hrálo kvarteto, jež jsem založil, při filmových představeních v Sokolovně. Letní slavnosti začínaly prvním májem přes celé letní období každou neděli odpoledne, slavnostním průvodem, jež pořádali korporace s různými názvy, jež končil v místě, kde se slavnost konala. Hudba pak pokračovala hraním skladeb koncertních do 6 hodin večer, kdy byla přestávka s večeří. Po večeři začínala taneční zábava, s půlnoční přestávkou do dvou hodin. Po sezoně letních slavnostní se hrálo při tanečních zábavách, které končili Kateřinskou zábavou, jež pořádali hudebníci ve své režii. Od nového roku do doby postní se hrávalo každou sobotu a neděli na plesích s různými názvy, a tak se opakovalo každým rokem vše znovu.
Bludovská kapela roku 1927 s dirigentem Františkem Pavlů.
Po převratu jsem pracoval. od r. 1919 v té samé továrně, ale pod firmou Eisenberger, jež továrnu převzala... Mimo práci v továrně jsem vedl hudbu a vyučoval žáky na různé hudební nástroje... V domě nezaměstnanosti dostal jsem dopis od přítele Rudolfa Telka z Králova n. Tisou z Podkarpatské Rusi, jestli nemám žádné zaměstnání, abych přišel do Králova vyučovat žáky... A tak jsem 1. listopadu 1933 přijal místo učitele hudby v Králově n. Tisou v Podkarpatské Rusi. Po sehnání bytu a po zásilce nástrojů, houslí, klarinetů, čela, malého přenosného harmonia a notového materiálu jsem začal vyučovat. Byli to žáci z rodin státních zaměstnanců, železničářů, finanční stráže, četnické stanice, národnosti české, rusínské, maďarské a židovské. Za čas svého působení do července v prvním školním roce dovedli žáci hrát tak, že jsem při akademii 23. července 1934, jež pořádala Tělocvičná jednota Sokola v Králově se svými žáky pod názvem kapela mladých hudebníků spoluúčinkoval zahráním různých skladeb pro ně upravených. Též i při různých dětských slavnostech ve velkém prostranství budila obdiv a byla vždy odměněna velkým potleskem. Mimo vyučování jsem hrával s místní hudbou, jež se skládala z hudebníků národnosti české a rusínské včetně kapelníka... Ve volném čase jsem komponoval různé skladby, jež jsem upravoval pro žáky. Na památku svého působení v Králově jsem složil čtyři pochody, jež jsem daroval hudbě rusínské...
Z Králova jsem odešel 10. února 1939, kdy v důsledku zabrání Československa Německem jsem se musel vrátit domů. Když jsem přijel, začal jsem hrát s hudbou jako dirigent, jenže okupací Německa veškeren život kulturní a hudební zanikl. Mnozí z hudebníků byli pracovním úřadem posláni na práce do dalekých krajin Německem zabraných ... Já jsem pracoval v továrně v Šumperku u firny Vinciguera, přitom jsem vedl hudbu, která hrála jen při pohřbech. V r. 1940 před vánočními svátky jsem byl požádán kaplanem Oldřichem Koutným, abych o vánocích dirigoval zpívanou mši vánoční, ředitel F. Lehar, ktery" zastupoval varhaníka za R. Jáněte, ktery" odešel do protektorátu, ji nacvičí. Tak se i stalo, mše byla pěkně provedena, že přišel rozradostněn za mnou páter Oldřich s otázkou, čím by se mi odměnil. Já mu odpověděl, že bych si rád někdy zahrál na varhany. On se zamyslil a povídá, že v Šumperku právě probíhá varhanický kurz, že se zeptá faráře Dřímala, zdali bych tam mohl chodit do něho. Farář svolil, atak jsem 8. 1. 1941 do něho nastoupil. Mimo mě tam chodil z Bludova Alois Pecháček, syn hudebníka, Krobot Václav z Bohutína a několik mládenců národnosti německé. Vyučoval ředitel městské hudební školy v Šumperku německy. Na klavír vyučoval personál ženský. Kurs však trval jen do 27. 6. 1941, kdy odchodem ředitele do války byl zrušen.
Do varhanického kurzu jsem mohl chodit jen po odpracování noční směny v továrně. V roce 1940 ředitel Léhar onemocněl a krátce nato zemřel. Teď nebylo nikoho, kdo by ho zastupoval. V této situaci jsem přijal místo varhaníka, jež mně nabídl farář Karel Dřímal s podmínkou, že pohřební obřady povede Konečný ... V roce 1942 byli oba kněží zatknuti a gestapem odvedeni do koncentračního tábora v Terezíně, v němž farář Dřímal zahynul. Páter Oldřich se vrátil a byl ustanoven farářem a za kaplana dosazen páter Jan Železník...
V roce 1950 bylo mnoho kněží svých míst zbaveno a potrestáno odnětím svobody. Mezi nimi páter Oldřich zatčen 14. 12. 1950 a po něm páter Železník... Mě bylo řečeno šumperským děkanem Kuplíkem, že nemusím chodit hrát. Já jsem to však neučinil. Místo v Bludově bylo obsazeno farářem Fr. Segetem.
Církevní reformou v roce 1970 veškerý chrámový zpěv a hudba chrámových skladeb, vše zaniklo... 8. listopadu 1965 jsem slavil výročí zlaté svatby a 25 let varhanictví, přičemž přípisem z konzistoře, jež byl v kostele čten, jsem byl jmenován zasloužilým varhaníkem. Kromě varhanictví jsem vedl hudbu jako dirigent a vyučoval žáky na různé hudební nástroje, z Bludova, Bohutína a Chromče. Jak jsem vedl hudbu možno posoudit z toho, že když v roce 1950-53 probíhaly celostátní soutěže veškerých dechových hudeb, tak v okresních soutěžích, jež se konaly v městském parku v Šumperku, posudkem poroty se umístila hudba bludovská při všech soutěžích vždy na prvním místě. V krajských soutěžích v Olomouci, kdy soutěžilo 16 hudeb, se umístila hudba Bludov na 2.-3. a 4. místě. ...Když v roce 1957 náhle zemřel kapelník Karel Pohl, byl zvolen kapelníkem Josef Kašpar, jež převzal dirigování sátu, a tím končila moje práce ve sboru hudebním. Hudebníci při soutěži okresní v Šumperku 3. října 1950: Josef Kašpar, Jos. Pohl, Karel Pohl, Albert Kraus, Fr. Zatloukal, Fr. Jakvert, Fr. Matějíček, Ant. Adam, Fr. Vlk, Ant. Straka, Alois Straka, Lad. Plhák, Cyril Spáčil, Jan Jašek. Jan Snášel, Cyril Frank, Fr. Čmakal, Fr. Kranich, Fr. Snášel, St. Macek, Fr. Skoumal, Oldřich Pavlů.
Bludovská dechová hudba roku 1976.
V roce 1969 nastoupil do Bludova Ladislav Král, farář, za něhož jsem přestal hrát v kostele. Jelikož zde nebylo varhaníka, tak jsem jeho zastupoval při pohřebních obřadech se sborem zpěváků až do března 1977, kdy sem byl dosazen kněz Florian Oral z Vrbna. Nastoupil 1. dubna 1977 i s varhanicí. 15 let jsem byl kapelníkem, 6 let jsem byl učitelem hudby v Králové n.Tisou na Podkarpatské Rusi, 20 let dirigentem a 30 let varhaníkem, od r.1970 vedoucím pohřebních obřadů do 31. března 1977. V r. 1958 udělil mě soubor hudební Bludov diplom jako dirigentu. V r. 1963 Okresní osvětová beseda, spolu s poradním sborem udělila čestné uznání za rozvoj lidové hudby v okresu Šumperk. V r. 1970 za dlouholetou činnost v oblasti hudebního a společenského života v uplynulých 25 letech. Za dobu svého vedení pohřebních obřadů se zpěváky od 5.8.1946 až do března 1977 bylo pohřbeno v Bludově 840 občanů. Svatebních obřadů bylo 261.
Z kroniky Františka Pavlů,
kapelníka bludovské hudby
