Hrad, tvrz a zámek
Bludov měl na severoseverovýchodu nad dědinou na vrcholu těžce přístupného, lesem porostlého kopce, před dávnými lety, rytířsky hrad. Hrad ten dal si vystavět pravděpodobně v 13. stol. s povolením zeměpána některý Blud zrodu Bludovců ještě před záměrnou německou kolonizací severní Moravy.
Nádvoří hradu, na níž byly stáje pro koně i místnosti pro čeleď, bylo obtočeno hradbou. Na nádvoří se zvenčí chodilo branou, která byla opevněna a opatřena zdvihacím mostem. Před branou byl hradní příkop naplněný vodou. Přes příkop se mohlo přejít pouze po mostě, který se dle potřeby spouštěl. Poblíž hradu byla strážnice, t. ř. bašta.
Hrad Brníčko pochází z r. 1356 a asi r. 1471 zanikl.
Kdo všichni v dávné minulosti na bludovském hradu přebývali, nevíme. Z nejstarších dějin bludovského hradu víme jen tolik, že v letech 1412-1418 na něm seděl násilník Smil Loučanský z Kunštátu, ač král Václav IV. svěřil hrad a vsi Bludov a Bohutín r. 1415 Smilovu protivníku Bočkovi z Kunštátu. Smil z Kunštátu obral Heralta z Kunštátu o postřelmovské chudé poddané. V roce 1412 přijel k Smilovi z Kunštátu na bludovský hrad rytíř Mikuláš Cigán z Čelechovic. A tu se stalo, že Smilova kobyla zabila Cigánova koně, a Smil nechtěl Cigánovi zaň dát v náhradu 24 kopy peněz, takže byl od Cigána o ně žalován u krajského soudu v Olomouci.
R. 1438 vydal Beneš z Valdštejna na hradě Bludově Šumperčanům český list, jímž jejich městské konšely sprostil Schőffengeldu, tj. poplatku, který musili zaplatit každý rok držiteli panství za své zvolení. Hrad bludovský byl podzemní chodbou spojen s Horním dvorem. Poslední zmínka o hradu Bludově je z r. 1447. Toho roku žaloval Heralt z Kunštátu Beneše ze Zvole a na Bludově proto, že mu odkoupil hrad Bludov s příslušenstvím. Hrad Bludov přetrval husitské bouře, aniž byl poškozen. Teprve za českouherské války byl pravděpodobně v r. 1470 vojevůdcem krále Matyáše Františkem z Háje pobořen, protože tehdejší majitel hradu Jiří starší Tunkl stranil králi Jiřímu z Poděbrad proti králi Matyášovi, který chtěl uchvátit Moravu. R. 1490 se uvádí hrad Bludov jako pustý.
Vrchol na kterém stával Bludovský hrad.
Rod Žerotínů na Hradě Bludově nikdy neseděl. Panství bludovské nabyl v r. 1496 jako léno prvně Jan starší z Žerotína, který vládl na Fulneku. R. 1568 prodal Bedřich z Žerotína pustý hrad, zvaný též zámek, Bludov s dvorem (Horním, řečeným Forberk) a poplužím (= určitá výměra pozemků), ves Bludov s kostelem, rychtou, 6 velkými rybníky, horou Strážnou a.t.d. s vesnicemi Kopřinovem a Hynč. olomouckému biskupu, Vilému Prusinovskému z Víckova. Vilémův nástupce, biskup Jan Grodecký ponechal biskupství patronát nad bludovským kostelem a prodal r. 1573 pustý hrad Bludov, dvůr a ves Bludov a rybníky a rybnisky, rolemi a robotami atd. p. Janu z Boskovic.
Hrad Bludov ležel od svého ztečení asi 350 let nerušeně v rozvalinách uprostřed nehostinného lesa jako němý pamětník dávné minulosti Bludova. Od 16. stol. již neskýtal žádnou ochranu v tísni a odpuzoval svou odloučeností od světa. Proto nezatoužil již žádný lenní pán nebo leník bludovský po jeho obnovení. Jan, Petr a Přemek (otec, syn a vnuk) z Žerotína sídlili v Šumperku. V 2. polovině 16. stol se bludovské panství odprodejem několika do té doby k němu příslušných vesnic značně zmenšilo. Na dvoře bludovském hospodařil tehdy leník Petr Horecký z Horky. Ten obmyslil r. 1578 bludovské manství své dcery Alenu a Johanku. Petr Horecký měl za manželku tetu olomouckého biskupa Viléma z Prusinovského z Vickova.
Zanikající hradní příkop pod bývalým Bludovským hradem.
Bludovská vrchnost si v náhradu za zpustlý hrad vystavěla – nejpozději v 16. století – tvrz, ve které přebývala buď sama občas, nebo trvale její nájemce, a ve které měla úřadovnu. V dědině Bludově samé nebyla asi hned po rozboření hradu nějaká tvrz. Soudíme, že tvrzí byl buď Zámeček, nebo hornodvorská sýpka. Panský dolní dvůr ve vsi Bludově ještě nebyl. Vrchnost žerotínská měla r. 1568 ve vsi Bludově jen Čadovský statek, který si Bedřich z Žerotína při prodeji Bludova na 3 léta vymínil.
R. 1613 prodal Fridrich st. z Žerotína na Bludově Janu st. Odkolkovi z Oujezda tvrz a ves Bludov s poplužním dvorem, ležícím při té tvrzi a druhý poplužní dvůr (Forberk), ves Bratršov s kostelním podacím, Felvíz, Osikov, Rejchartice s kos. Pod. a Kopřinov s kost. pod., s krčmami a rychtami kromě těch poddaných a sirotků, které si vymínil a kteří byli na cedulích poznamenáni. Z Horního dvora (Forberku) měl kupující Odkolek dodávat 5 korců rži při sv. Václavu každý rok do šumperského špitálu, jak to on, Fridrich činil. Tenkrát měl podle obsáhlé trhové smlouvy Bludov tvrz v dědině při Dolním dvoře a bludovské panství mělo 2 panské dvory.
Záhadný kámen pod starým hradem.
Postavil-li se tehdy člověk např. na vyvýšené místo před nynější 8 letou školou, neviděl, hleděl-li směrem jižním, před sebou Novou dědinu ani zámek – ty ještě nestály. Obrátil-li se, neměl před sebou hřbitov. Ten byl při kostele. Na věži kostela nebyly hodiny, ale visely tam 3 památné, ještě zánovní zvony, které dnes již neexistují. Díval-li se člověk ze zmíněného místa na severovýchod, viděl před sebou Žlíbek a na kopci rozvaliny hradu a pruh staré hradské cesty vedoucí přes Zámeček do Šumperka. Šel-li člověk na Špalkovou hráz, leskly se mu po obou stranách hladiny vody. Po pravici měl rybníky Špalek, Fěrtoch a Rosol, po levici Ryšán, Starý a Nový rybník. Šel-li člověk od kostela po návsi dědinou na horní nebo dolní konec, nenacházel na návsi ještě žádnou chaloupku, ještě leda krčmu a ostatek byl obecní trávník, kterým se vinul od Juřinovy studýnky přitékající křivolaký potok s čistou vodou. Rychta stála u kostela, před ní byla kaplička. Kudy dnes vede asfaltová silnice od Chromče, cesta hlavní do dědiny nešla. Bludov tehdy neměl orné půdy nazbyt. Lenní pán, nebo leník, musil svěřit hospodářství hodně zkušenému půdoznalci a rybníkáři, chtěl-li bráti ze statku nějaký zisk.
Pohled na střední část Bludova r. 1995 z Hradské cesty.
Bludovský velkostatek byl Janu ml. Odkolkovi pro účast na českém povstání (skončilo porážkou na Bílé hoře 8. 11. 1620) zabaven a svěřen knížeti Karlu z Liechtenštejnu, který jej popustil svému příbuznému hraběti Pavlu Kryštofovi z Liechtenštejnu – Kastlkornu (v Tyrolích). Tomu bylo panství to teprve roku 1634 intimováno. Nový majitel bludovského velkostatku určil Bludov za majorátní panství svého roku a dal hned r. 1624 vystavět při Dolním dvoře zámek. Rod hrabat z Lichtejnštejnu – Kastlkornu vládl v Bludově do r. 1710. František Antonín z Liechtenštejnu - Kastlkornu obnovil a rozšířil bludovský zámek do tvaru podkovy, ale měl jen jednu věž v průčelním traktu. Když však podědil po své matce Telč, přenesl rodový majorát tam a prodal Bludov Janu Jáchymovi z Žerotína, (r. 1710) pánu na Velkých Losinách. Potomek jeho – asi již syn Ludvík, učinil na zámku tu změnu, že odstranil věž ze středu průčelí a nahradil po roce 1741 dvěma kulatými věžemi s točitými schody v rozích průčelního křídla. V 18. století byl při bludovském zámku upraven park a zřízen velký skleník pro exotické stromy po vzoru velkolosinského zámeckého parku. Bludovský zámek se stal trvalým bydlištěm poněmčelé línie žerotínské teprve r. 1802, když Josef Karel z Žerotína prodal V. Losiny knížeti z Liechtenštejna. Zámek bludovský nedoznal za velmi dlouhou řadu let důkladné opravy a proto zachování vyžaduje velkých nákladů, neboť Žerotínové šumperské linie věnovali V. Losinám velkou péči, pokládali je za své hlavní středisko.
Perspektivní pohled na zámek a Dolní dvůr, klor. kresba K. Glaubitsena z r. 1741.
Po bludovském hradě není dnes památky. Několik málo roků před vybudováním císařské silnice dnes asfaltované, měl kdosi odsouzeníhodný nápad, že kamení z bludovského hradu se rozveze na opravu vyježděné staré hradské cesty. Návrh byl proveden a poslední stopy po hradě Bludově jsou na Staré hradské cestě. Jsou odklízeny tak, že dnes leckterý bludovský občan nechce ani věřit, že nad Bludovem kdysi se tyčil do výše rytířský hrad. Zámek bludovský, který nepostavili Žerotínové, nýbrž Liechtenštejnové – Kastelkorni, hostí dnes (r. 1954) MNV, poštovní úřad a mateřskou školu.
Žerotíni šumperské větve honosili se V. Losinami, byly jejich rodovým střediskem a činili na jejich výzdobu značné náklady, ale o bludovský statek dbali jen, aby bez výloh hodně vynášel, aby potomci bludovskéno lidu, který jim robotoval, se o hospodářských a sociálních poměrech svých předků z feudální doby nic nedověděli.
Bývalá sýpka na Zámečku z r. 1996.
V nábožensky pohnutých letech 1580 – 1624 měl Bludov výjimečné štěstí, že na jeho katastru byla pro věřící lid 3 vhodná shromaždiště k účasti na společných bohoslužbách. Fara ve vsi Bludově byla pod kolaturou olomouckého biskupa a byla r. 1613 uvedena mezi katolickými farami, třeba že někdy farář na ni byl utrakvista, nebo luterán. U kostelíčka Božího Těla, který opatroval stále nějaký poustevník, mohl mít bohoslužby duchovní jiného vyznání. A na Horním dvoře mohli nekatoličtí majitelé Jan a Frydrych z Žerotína a po nich Jan st. a ml. Odkolek, kteří na zámečku nesídlili, zřídit v sýpce pro České bratry oblastní modlitebnu.
PhDr. Jan Březina
