Hospodářský spolek pro Bludov a okolí

Dalším ze spolků „ustaveném“ v Bludově na konci 19. století byl „Český hospodářský spolek pro Bludov a okolí“ založený našimi předky v r. 1897. V následujícím roce se jeho působnost rozšířila na všechny české obce tehdejšího šumperského okresu. Postupně se jeho členy stali občané (převážně rolníci a učitelé) z Bludova, Bohutína, Bartoňova, Bušína, Dolních Studének, Českého Bohdíkova, Hartíkova, Hrabenova, Chromče, Hostic, Janoušova, Jakubovic, Komňátky, Lhoty Štědrákové, Radomilova a Vyšehoří. Počet členů se pohyboval v průměru okolo 140, nejvíce členů měl v roce 1926 – 180. Nejméně 105 – bylo v roce 1932. Stanovy spolku se bohužel nezachovaly, zachovala se však „kniha protokolů ze zasedání výboru a valných hromad spolku“ vedena od r. 1911 do r. 1937. V této knize jsou zachována jména funkcionářů spolku a můžeme v hrubých rysech sledovat činnost, kterou spolek pro naplnění cílů vykonal. Každá obec byla ve výboru spolku zastoupena jedním členem, kterého volili členové z té které obce. V obci, kde volba nebyla možná (kupř. pro malý počet členů), byl do výboru člen kooptován. Příkladem je Ferdinand Šnajdr, ředitel školy v Dolních Studénkách. Výbor volil ze svého středu předsedu, místopředsedu, jednatele, pokladníka, revizora účtů a delegáta k jednání v Ústředním svazu v Brně, později i v zemědělské komoře v Olomouci.

Vlevo Petr Plod, starosta obce 1931 – 1937, předseda Hospodářského spolku 1927 – 1931, jednatel Hospodářského spolku 1911 – 1927. Vpravo Petr Zatloukal, starosta obce 1937 - 1939, první  ředitel mlékárny, člen výboru Hospodářského spolku 1931 - 1938

Bludovský spolek zastupoval po dlouhou dobu Petr Plod. Dlouholetým předsedou byl Josef Jáně, starosta v Bohutíně – od roku 1904 do roku 1923. Jeho předchůdce ve funkci předsedy (pokud nějací byli) neznáme. Jednatelem byl rolník Petr Plod z Bludova – pravděpodobně však až od roku 1911. Po valné hromadě konané 21. 3. 1911 ve tři hodiny odpoledne v hostinci na zastávce v Chromči započal psát „Knihu protokolů“. Jednatel Petr Plod se stal předsedou v r. 1927. Předsednictví se však v roce 1931 vzdal a stal se místopředsedou. Proč funkci předsedy opustil, nevíme. Důvodem mohlo být třebas i to, že byl 27. září 1931 za stranu agrární zvolen bludovským starostou. Po Petru Plodovi byl předsedou zvolen 8. března 1932 Antonín Osladil, rolník z Radomilova. Do funkce jednatele byl po Petru Plodovi v roce 1927 zvolen Josef Indra, rolník a hostinský z Bohutína. Tento je spolu s Antonínem Osladilem podepsán na posledním dochovaném protokolu ve zmíněné knize 2. února 1937. O spolkovou pokladnu a spolkový účet vedený od března 1911 Reiffeisenkou v Bludově postupně pečovalo několik pokladníků – Richard Janků z Janoušova, Štěpán Konečný z Bludova, Zdeněk Pospíšil z Chromče. Krátkou dobu i Rudolf Kordas, učitel ve výslužbě z Bludova.

Činnost

Činnost Hospodářského spolku můžeme rozdělit na několik okruhů, které se mnohdy prolínaly, mnohdy však byly zcela odlišné od aktivit předešlých. Snad hlavním posláním spolku bylo zlepšení vzdělanosti a rozšíření nových poznatků, a to nejen mezi členy spolku, ale i mezi ostatní občany. Stěžejními obory bylo zemědělství, chovatelství a ovocnářství. Kromě šíření osvěty pomáhal spolek – hlavně prostřednictvím svého ústředí v Brně při získávání subvencí (v dnešním názvosloví – dotací) na nejrůznější činnosti, které jeho členové provozovali. Pravidelným každoročně se opakujícím „rituálem“ bylo rozdělování průmyslových hnojiv (které již tehdy zemědělství začalo používat), osiv (nově zaváděných odrůd pšenice a ovsa) a sadby brambor. Zápisy v Knize protokolů jsou strohé, mnohdy se odvolávají na tehdy obecně známé, ale dnes již zcela zapomenuté skutečnosti. Některé události jsou opomenuty úplně. Nejstarší dochovanou zprávou o aktivitě Hospodářského spolku pro Bludov a okolí je sdělení v Moravském Severu z 24. října 1902 (II. Ročník č. 23). Uvedeného dne Moravský Sever referuje o výstavě ovoce, která se konala 19. – 21. října 1902 v budově gymnázia v Zábřeze. Na uspořádání výstavy se podílely hospodářské spolky okresu šilperského (dnes Štíty), šumperského a zábřežského. Výstavy se zúčastnilo 82 obcí se 482 vystavovateli. Vystaveno bylo 1286 kolekcí ovoce. Autor článku hodnotí výstavu takto: „… doznati však možno, že výstava tato, ač první v naší krajině, pokládá se všeobecně za velmi zdařilou. Nejvíce bylo zastoupeno Zábřežsko, významnou kolekci zaslal bludovský Žerotínův velkostatek …“ Po první ovocnářské výstavě následovala první výstava dobytka. Pořádat ji bylo možno proto, že český odbor zemědělské rady udělil pořadatelům subvenci 500 korun rakouské měny na její uspořádání. Konala se 25. srpna 1903 v Postřelmově v areálu lihovaru. Bylo zde možno zhlédnout hovězí a vepřový dobytek, drůbež a zemědělské stroje. Výstavu navštívilo 600 osob. Pořádali ji stejní pořadatelé jako ovocnářskou výstavu v Zábřeze.

Pohled z Brusné na tzv. Učitelův vrch – všimněme si spousty ovocných alejí, dnes již vesměs zaniklých

V příštím roce ve dnech 2. – 4. října 1904 se konala ovocnářská výstava tentokrát v Horní Rudě. Motiv výstavy byl i podle dnešního hodnocení značně progresivní. „Výstava tato má býti přehlídkou pěstovaných tu odrůd ovoce a má býti podkladem k stanovení ovocného sortimentu pro nejsevernější Moravu. Vystavovati se budou krom všech druhů ovoce, dobře pěstované ovocné stromky, zahradnické přístroje a nářadí všeho druhu.“ (Doslovná citace z Moravského Severu r. IV, č. 38 z 16. září 1904). Součástí výstavy byla přednáška z ovocnictví, která zaujala mnoho posluchačů. Ocenění vystavovatelé byli odměněni diplomy a peněžitými odměnami. „Akce ukázala, že i ovocnářství (ovocnictví) může být kraji tomuto zdrojem příjmů“ (opět Mor. Sever). Přestože všechny tři výstavy byly hodnoceny velmi příznivě, vystavovatelská činnost na několik desetiletí skončila. V Knize protokolů Hospodářského spolku lze nalézt informaci o připravované výstavě zemědělských plodin na 28.-30. září 1934 do Bludova. Schůze, na které se výstava připravovala, se konala 8. července 1934. Jak výstava proběhla, kolik bylo vystavovatelů, co se vystavovalo a kolik měla návštěvníků se neuvádí ani v zápise z další schůze spolku ani v dobovém tisku. Zřejmě však byla úspěšná, protože na rok 1935 připravil Hospodářský spolek další výstavu, tentokrát dobytka v Dolních Studénkách. Bylo však od ní upuštěno a byla odložena na r. 1936. Důvod byl velmi rozumný. Ve stejném termínu hodlal uspořádat podobnou výstavu Hospodářský spolek okresu Zábřeh v Postřelmově. Návštěvnost by se rozmělnila a nad výdělkem by zaplakaly oba spolky.

Velkou reklamou byla avizovaná krajinská výstava uspořádaná ve dnech 20.-28. září 1936 v lázních Bludov. Podílely se na ní spolky okresu Šumperk, Zábřeh a Šilperk. Na svou dobu to byla grandiózní akce. Bylo sem soustředěno několik samostatných výstav a sice: „přehlídka dobytka hovězího, chovného a vepřového, výstava drůbeže a drobného zvířectva (zřejmě králíků), výstava ovoce, výstava obilnin, brambor, zeleniny a konzervovaného ovoce, výstava včelařská, výstava a předvádění psů, výstava statistická. Dále výstava živnostensko – průmyslová. Zvláštní oddělení bylo zastoupeno: Ústředním svazem českých hospodářských společenstev, Středomoravské elektrárny, Šlechtitelská stanice Židlochovice, Alfa Separátor, Ústředí moravskoslezských obcí, měst a okresů, Hospodářská škola zábřežská a šilperská. V rámci této výstavy uspořádala Národní Jednota předvedení práce severomoravského hraničáře spolku s výstavou turistickou. Zvláštností obdivovanou téměř všemi návštěvníky bylo zařízení celého kuřáckého pokoje vyrobené z parohů. Z obrovských jeleních parohů byly stoly, židle a psací stůl. Tuto zvláštnost zapůjčil MUDr. Kouřil ze Zábřeha. Čistý zisk z této akce činil 2 000 Kč a byl rozdělen mezi zúčastněné Hospodářské spolky takto: 50 % Hospodářský spolek okresu šumperského, 30 % Hospodářský spolek na Zábřežsku, 20 % Hospodářský spolek ze Šilperka.

Vzdělávání

Snaha o přibližování nových poznatků a jejich využití v praxi byla jedním z důvodů k pořádání přednášek a kurzů. Snad největší zájem byl mezi občany o účast na pořádaných kurzech. Kurzy byly vždy dopředu avizovány Moravským Severem. Podle uveřejněných zpráv je možno usoudit, že uskutečnění kurzu nebylo jednoduché. Konkrétní obtíže a překážky nejsou blíže zmíněny. Snad největší organizační problémy byly s uspořádáním hospodyňského kurzu pro ženy. V kurzu se vyučovalo všechno, co každá řádná hospodyně měla umět a vědět (opět citace z Mor. Severu z 19. 12. 1902). Kurz trval 10 týdnů a byl zahájen 19. ledna 1903, ukončen 1. dubna 1903. Na jeho závěr byla uspořádána výstava ručních prací a kuchařských výrobků. Donátorem (sponzorem) této akce byla zemědělská rada v Olomouci. Ve dnech 9.- 14. března 1912 se konal ovocnářský kurz v Horní Rudě. Na tomto kurzu přednášel a praktické pokusy z ovocnářství předváděl inspektor František Suchý z Brna, který přednášel i na dalších kurzech a byl členem soudcovského sboru (dnes bychom řekli posuzovatelem či hodnotitelem) na všech spolkem pořádaných výstavách včetně výstavy v r. 1936 v lázních Bludov. Zájem o štěpování ovocných stromů byl velký a „účinek kurzu zajisté brzy se objeví, neboť nadšení a zájem byl neobyčejný“ (Mor. Sever 27. 3. 1903).

Bludovské lázně v roce 1936

Ani v době mezi světovými válkami nebylo organizování ovocnářských kurzů opomenuto. 3.-4. února 1927 proběhl v Dolních Studénkách dobytko - pícninářsko - ovocnářský kurz. První den se zúčastnilo 60 osob a druhý den 72 osob. Kromě inspektora Fr. Suchého přednášel inspektor Ondráček o pěstování obilnin a o nejnovějších systémech v lukařství a o tom, ve které půdě se osvědčují ty které traviny. Zemědělský rada p. Hrbáček popsal různé nemoci při chovu dobytka a poradil, jak omezit neplodnost dobytka a doporučil některé druhy dobytka chovat. Od roku 1934 se pořádal pravidelně každoročně alespoň jeden kurz s tématikou, o kterou členové projevili zájem. 24. února 1934 se konal kurz zabývající se chovem vepřového dobytka. Dle hodnocení předsedy spolku Antonína Osladila byla účast malá. Následoval kurz ovocnářský 27. 3. 1935 v Bohutíně – hodně navštívený. Poslední kurz před vypuknutím druhé světové války se konal v prvním pololetí r. 1936 (přesné datum se nedochovalo) v Rudě nad Moravou.

Ovocnářství

Podle statistiky z r. 1906 bylo v Bludově 2 106 jabloní, 1 367 hrušek, 3 694 třešní a višní, 6 010 švestek a slivoní, 225 ořechů a 58 meruněk. Celkem 13 460 ovocných stromů. V roce 1928 bylo v Bludově napočítáno již 36 000 kusů ovocných stromů a keřů. Z toho však v kruté zimě 1928/1929, kdy mrazy dlouhodobě dosahovaly až -30°C (největší zima byla v noci na 11. února 1929 až -34°C) bylo 14 000 stromů mrazy zničeno, další uschly v následujících letech. Škoda v Bludově se odhadovala na 1 milion korun. Zřejmě největší škodu utrpěla bludovská fara, které ze 70 jabloní uschlo 40, ze 17 hrušek uschlo 5, z 58 třešní uschlo 30, ze 130 švestek uschlo 100. Uschly (zmrzly) všechny ořechy a meruňky. Na silnici k Chromči (i tato alej patřila faře) byly vykáceny veškeré stromy (jabloně, švestky, třešně) a znovu vysazeny. Ze zachovaných jabloní mrazy přečkaly hlavně odrůdy tabulové a kožené (Boskopské). Přesto v roce 1934 rostlo v Bludově 26 281 ovocných stromů – z toho 8 036 třešní, 6 536 jabloní, 5 661 švestek a slivoní, 2 159 hrušek a 3 889 stromů blíže nespecifikovaných (snad ořešáků, meruněk, možná i keřů rybízů a angreštů. Většina z nich byla „zlikvidována“ při kolektivizaci vesnice v sedmdesátých letech minulého století.

Zámek Žerotínů v Bludově se skleníkem ve 30. letech 20. století. Před skleníkem stojí zahradník Jan Marek.

Snad největší zásluhu měl na rozvoji bludovského ovocnářství zámecký zahradník (později zámecký důchodní) Jan Marek. V zahradnictví bludovského Žerotínova velkostatku vyšlechtil tzv. červenou Markovu renetu, žlutou Sudetskou renetu a drobnější žíhanou Bludovskou renetu. Byl pokračovatelem zámeckého zahradníka Karla Pohla, který byl údajně jedním z nejuznávanějších zahradnických odborníků v tehdejší rakousko-uherské monarchii, byl nositelem celé řady ocenění a vyznamenání. Mimochodem je i jedním z tvůrců překrásných olomouckých parků. Za své šedesátileté služby u hraběte ze Žerotína (do r. 1898) se zasloužil o zvelebení bludovského parku, ve kterém vysázel celou řadu cizokrajných dřevin. Podpora ovocnářství pokračovala i prostřednictvím Hospodářského spolku pro Bludov a okolí. 14. března 1936 bylo rozděleno do 15 obcí, které byly v tom roce ve spolku sdruženy: 400 jabloní (z toho do Bludova 45), 200 hrušek (do Bludova 30), 400 třešní (do Bludova 60), 200 švestek (do Bludova 50). Stromky byly rozděleny 42 členům, z toho devíti bludovským.

Pohled z Brusné na tzv. Učitelův vrch ve 30. letech 20. století.

Členové spolku projevili mimořádný zájem o vytvoření Družstva pro zpeněžování ovoce. Inspirací se snažili získat v již existujících družstvech v Kostelci a v Plzni. Žádné rozumy a podněty však od nikoho nezískali a záměr odložili na „dobu vhodnější a příznivější“. Družstvo nevzniklo přesto, že se na jeho vzniku spolupodílela zemědělská rada v Brně a ovocnářský spolek v Olomouci. Zdařilo se však postavení obilného skladu v Rudě na Moravou. Obilný sklad postavilo Hospodářské družstvo ze Zábřeha z iniciativy Hospodářských spolků okresů šumperského (Bludov a okolí) a zábřežského. Vykupovat se zde začalo po sklizni 1936.

Bludovská mlékárna

Úspěšný byl i podnět ke zřízení mlékárny v Bludově. Podnět i k této akci vzešel z Hospodářského spolku. Bludovská mlékárna, podnik Severomoravského rolnického družstva pro Bludov a okolí měla při svém ustavení 5. února 1930 300 členů z Bludova, Chromče, Vyšehoří, Bohutína, Dolních Studének, Sudkova, Kolšova, Postřelmova, Postřelmůvka, dokonce až ze Lhoty Štědrákovy, Českého Bohdíkova, Hostic, Komňátky a Radomilova. O tři roky později činil již počet 415 s 1927 podíly po 200 Kč.

Představenstvo a dozorčí rada Rolnické družstevní mlékárny roku 1932.

Bludovská mlékárna se stala největším českým družstevním podnikem na šumperském okrese. Ředitelem družstva byl zvolen Petr Zatloukal – pozdější starosta obce za stranu lidovou. Provoz mlékárna zahájila 31. října 1931. Pozemek na stavbu poskytl farář Karel Dřímal z farního beneficia. Svolil ke směně pozemku, na kterém byla mlékárna postavena, za pozemek o téže výměře (avšak vyšší bonity, z kterého musel platit vyšší pozemkovou daň). Úvěr poskytla občanská záložna Bludov – společnost, která financovala veškeré podnikatelské a sponzorské aktivity „bludovských klerikálů“. Že se na zřízení mlékárny nejvíce zasloužili právě oni – fara poskytla pozemek, lidovec Petr Zatloukal byl budovatelem a prvním ředitelem – bylo víc než zřejmé. Proto bylo téměř nemožné, aby se soupeřící skupina „socialistů“ nepokusila o ovládnutí tohoto prosperujícího podniku.

Bludovská mlékárna (dnešní sodovkárna) ve 30. letech 20. století.

Ještě dnes několik bludovských pamětníků vzpomíná, jak jejich otcové či dědové objížděli na kolech – motocykly ani auta tehdy nebyly – členy mlékárenského družstva z Dolních Studének, Rudy na Moravě, Vyšehoří a v dalších obcích, kde sháněli hotovost k vyplacení podílů „bludovského milionáře“, který se rozhodl z mlékárenského družstva vystoupit a trval na okamžitém vyplacení svých podílů v hotovosti. Pokud by peníze nesehnali, stal by se většinovým vlastníkem mlékárny. Zcela určitě by to mohl být námět některé z dalších vzpomínek přibližujících „v pravdě soudružskou náladu“, která mezi bludovskými občany panovala již před začátkem druhé světové války a která byla „živena“ vzájemnou nevraživostí soupeřících spolků, o kterých jsem již v Bludovanu psal.

Představenstvo a dozorčí rada Rolnické družstevní mlékárny za okupace.

V závodě se mléko zpracovávalo od jeho zprovoznění i době druhé světové války. K 31. prosinci 1945 mělo mlékárenské družstvo 1939 členů se 4350 podíly o celkové hodnotě přes půl milionu. Jeho obrat za rok 1946 činil přes 100 milionů korun. Mléko se v závodě zpracovávalo i po únoru 1948, kdy byl i tento družstevní podnik znárodněn. Likvidaci mlékárny koncem padesátých let dvacátého století zavinilo budování gigantických socialistických kolosů, které právě v této době „postihlo“ i potravinářský průmysl. Vzpomeňte si kupř. na zábřežský SUNAR. Dovedu si představit, že by v dnešní době mlékárna zpracovávala mléko nadojené od krav Bludovské a. s., a že by tato byla jejím provozovatelem a vlastníkem. Co se v tomto, našimi předky vybudovaném podniku, dělo po likvidaci zařízení k zpracování mléka, si zcela určitě všichni pamatujete. Do vzpomínek na Hospodářský spolek pro Bludov a okolí to však nepatří.

Další činnosti

Hospodářský spolek postupně pořizoval pro potřebu svých členů hospodářské nářadí, které jim za nepatrnou (symbolickou) částku půjčoval. Kupř. za zapůjčení lučních bran se platilo 2 Kč/den přesto, že jejich pořizovací cena činila 990 Kč (z toho činila subvence 495 Kč). Pokud někdo zapůjčil nářadí nečlenovi spolku, platil „uskladňovatel“ nářadí pokutu 50 Kč za každý prokázaný den. Dle dochovaných dokladů si již v roce 1926 pořídil luční skarifikátor MATOUCH I za částku 2 700 Kč. I u tohoto nákupu byla opět polovina uhrazena subvencí od zemědělské rady v Olomouci. (Skarifikace = rozřezávání lučního porostu, aby se půda provzdušnila). Skarifikátor však byl o několik roků později se ztrátou prodán proto, že se neosvědčil. Bludovští členové opatrovali (měli v uskladnění) skarifikátor, troje luční brány, triér s výměnným válcem. V Dolních Studénkách – dvoje luční brány. V Bohutíně, Bohdíkově, Janoušově a Chromči po jedněch lučních bránách, v Hosticích plečku na ohnici. Kromě delegáta do zemědělské rady v Brně vysílal od r. 1922 spolek svého zástupce do zemědělské komory v Olomouci. Od roku 1926 zástupce dva. V roce 1926 to byli Petr Plod a František Pospíšil, od r. 1929 Antonín Osladil a Josef Jáně ml. – syn bývalého předsedy. O tom, že zemědělská komora byla vlivná organizace, svědčí kromě jiného i to, že spolek dbal jejich pokynů a rad. Jako příklad může sloužit jmenování 14 agronomů pro zemi Moravsko-Slezskou, kteří řídili pokusnictví a poradenství. Tuto výzvu vzal spolek na vědomí a navázal úzké styky s hospodářskou školou v Zábřehu a lidovou hospodářskou školou v Bludově vedenou učitelem Václavem Blažkem. Nejen jmenované školy ale i členové spolku se zapojili do pokusů organizovaných a honorovaných zemědělskou komorou. Možná proto bezpříkladně poslouchali. Kupř. jeden z pokusů hubení mechu skalicí zelenou prováděli Jan Večer a Jan Blažek z Chromče, Antonín Ptáček z Bohutína, Josef Kamler a Vojtěch Kašpar z Hrabenova, Jan Tempír z Olšan a Ladislav Janků z Janoušova. Bludovská lidová hospodářská škola zjistila, že nejlepší odrůdou krmné řepy pro pěstování v Bludově a okolí je EKENOFORFKA a STRINA BARES.

Bludovská mlékárna (dnešní sodovkárna) ve 40. letech 20. století. V popředí pan Hlásný z nové dědiny z č. 6 oře na svém poli s kravkou.

Spolek byl iniciátorem zřízení svépomocné pojišťovny pro české obce okresu Šumperk, která byla zřízena v r. 1929. V roce 1931 se podařilo členům spolku prostřednictvím zemědělské rady v Brně snížení vyměřovacího základu pro daň důchodovou v šumperském regionu. Neúspěšně skončilo jednání o vytvoření orgánu (družstva, spolku či přímo zpracovatelského podniku), který by organizoval (případně sám prováděl) zpeněžování dobytka a maso zpracovával do konzerv.

Zaměstnanci bludovské mlékárny ve 40. letech 20. století.

Kromě zřízení mlékárny si Hospodářský spolek pro Bludov a okolí odhlasoval zřízení lihovaru v Bludově. V roce 1932 bylo získáno od zemědělské rady v Brně povolení k jeho vybudování. Roční výroba byla povolena ve výši 2 000 hektolitrů absolutního alkoholu. 21. ledna 1933 byl ustaven přípravný výbor. V čele výboru byli Petr Zatloukal za Bludov a Zdeněk Pospíšil z Chromče. Byly vypsány podíly ve výši 500 Kč – toto vše za jeden podíl. K 7. březnu upsalo 97 členů s výměrou 1344 ha zemědělské půdy 206 podílů. Záměr byl upsat 300 podílů. O spoluúčast na tomto podnikání (upsáním podílů) projevili zájem občané ze 14. vesnic. Dne 17. dubna 1933 nabízí obec Olšany na stavbu lihovaru za symbolickou cenu pozemek a finanční spoluúčast za to, že lihovar bude vybudován u nich. Koncem října jsou vyřízeny všechny náležitosti. Čeká se jen na uhrazení podílů a zápisného. Peníze se vybíraly prostřednictvím Živnostenské záložny v Rudě nad Moravou. K 18. listopadu 1933 je uhrazeno pouze 23 podílů. Připomeňme si, že v té době vrcholila hospodářská krize. Dne 10. února 1935 valná hromada spolku rozhoduje, že vybudování lihovaru se „odsunuje“ na příznivější dobu. Po okupaci německou armádou a připojení naší obce k „Třetí říši“ byl i tento spolek zrušen. Žádné protokoly o jeho likvidaci se však nezachovaly. Po roce 1945 jeho činnost obnovena nebyla.

Po roce 1945

Zkušenosti získané při přípravě záměru vybudovat lihovar v letech 1932 – 1935 byly zúročeny po r. 1945. Podle dekretu prezidenta Edvarda Beneše z 21. 6. 1945 byl vyvlastněn celý Žerotínův velkostatek, ke kterému patřil i hospodářský lihovar vybudovaný v r. 1835 Františkem Josefem ze Žerotína. Měl povoleno zpracovávat produkty sklizené na polích velkostatku. Přičiněním Petra Zatloukala a Zdeňka Pospíšila byl lihovar po konfiskaci združstevněn. Bylo založeno družstvo a proveden nábor členů. Za členy se přihlásilo 143 zemědělců ze 13 k Bludovu přilehlých obcí šumperského a zábřežského okresu, kteří vlastnili 1 700 ha zemědělské půdy. Za finance získané z členských podílů byly nákladem 200 000 Kč přebudovány chlévy velkostatku na skladiště brambor, ze kterých se po zkvašení destilací získával líh. Vždy na podzim se skladiště naplnilo brambory dovezenými členy družstva. Ne všechny se však použily k výrobě lihu. Po dobu tří let – po které lihovar provozovalo družstvo – byla část brambor přenechávána Hospodářskému družstvu v Šumperku. Ještě v roce 1949 byla zaručena plná úřední podpora k udržení řádného chodu lihovaru. V roce 1948 po únorových událostech bylo dosavadní vedení družstva nahrazeno národní správou a v roce 1950 byl lihovar při centralizaci lihovarského průmyslu navržen ke zrušení. Někteří místní vlivní činitelé prý přitom pomáhali lihovaru do hrobu (doslovná citace z Pamětní knihy obce Bludova, sv. I., str. 276). Lihovarnické stroje (kotle, destilační kolony a chladiče) byly demontovány v roce 1951. Rozebraly si je okolní lihovary. Lihovar zpracovával denně 12 q bramborů. Ze získaného lihu se připravovala tzv. „bílá“ kořalka velmi dobré pověsti, která úspěšně konkurovala prostějovské „režné“. Posledních dvacet roků byl vedoucím lihovaru Leopold Fritscher, který udržoval veškerá zařízení ve vzorném pořádku a po jeho likvidaci se se zařízením loučil s bolestí (opět citace ze str. 277).

Zaměstnanci bludovské mlékárny v 50. letech 20. století.

Post scriptum: Čím víc se z nejrůznějších pramenů dozvídám skutečnosti dávno zapomenuté, tím víc si uvědomuji, že skupině občanů, která od konce 19. století začala šířit socialistickou a později komunistickou ideologii, bylo dáno téměř sto roků – z toho 42 roků pod záštitou a ochranou všemocného státu – k vybudování beztřídní společnosti. Jejich představu o vybudování ráje na zemi, který nejdříve svým příznivcům a později celému národu slibovali, se uskutečnit nepodařilo – utopie totiž zůstane vždy jen utopií a nestane se realitou. Přitom disponovali všemi prostředky včetně hmotných statků, o které nejdříve okradli (znárodněním, konfiskací, apod.) své oponenty, aby je později nesmyslnými direktivními zásahy mnohdy způsobenými i svou neschopností zcela zničili. Jako příklad mohou sloužit oba družstevní podniky, na které je vzpomenuto v tomto článku. Nemohu proto pochopit, kde bere skupina těchto neúspěšných, kdysi všemocných soudruhů a jejich následovníků odvahu ke slibům o pokračování experimentů, které se nepodařilo naplnit nikde na světě. Proto stále více zvažuji, zda nemají pravdu ti, kdo říkají, že komunismus (a jeho jemnější varianta socialismus) není společenské zřízení, ale infekční nemoc, a že bychom měli s příznivci těchto ideologií zacházet jako s občany velmi vážně nemocnými včetně ohleduplného dodržení všech nařízení a předpisů, které pro infekčně nemocné pacienty platí.

Prameny a literatura:

• Janíčková, P. (2002): Spolky a spolkový život v Bludově do r. 1918, diplomová práce.
• Kniha protokolů ze zasedání výboru a valných hromad Hosp. spolků 1911 – 1937. SOA Špk.
• Moravský Sever, roč. 1. - 37. SOA Špk.
• Spurný, F. a kol. (1979): Bludov dříve a nyní, Bludov.

Článek z ledna roku 2006
Stanislav Balík st.