Paměti obce Bludova
zloději rakvi neodnesli. 18. června 1723 byla hrobka prohlédnuta p. Hergetem, inspektorem hraběte Trautmannsdorfa, jemuž panství brandýské tenkrát patřilo; 6. dubna 1724 byla hrobka se svolením hraběte z Rotálu u přítomnosti vysokomýtského děkana a choceňského faráře podruhé otevřena. Bylo v ní 13rakví obsahujících členy Žerotínského rodu, mezi nimi rakev s Karlem st. z Žerotína. Konsistoř pražská dopsala potomku pochovaných tam Žerotínů Janu Ludvíku do Bludova, aby svolil, aby kovové rakve (Karlova byla měděná a ostatní cínové) byly prodány a peníze za ně stržené uloženy na vychování brandýského faráře. Žerotín chtěl původně kosti a klenoty z rakví a byl ochoten rakve prodati, ale poradiv se s matkou, věc si rozmyslil a žádal, aby kosti jeho předků zůstaly v pokoji na místě, kde tito byli před lety pohřbeni. Rozvinul se tak spor, který trval 24let. 4. prosince 1746 navrhl konečně děkan z Ústí n. O., aby kosti byly dány do jedné rakve a pochovány na jiném, posvátném místě. 12. května 1747 byly u přítomnosti zástupci hrabat Žerotína a Trautmannsdorfa kosti Žerotínů uloženy do dubové rakve, v niž měly na neposvěceném místě dále odpočívati. Rakve byly vyceněny na 900 zl., útraty za hlídání jich odhadnuty na 350 zl., takže pro brandýskou faru zbývalo 550 zl. Klenoty nalezené r. 1724, při druhé prohlídce hrobky, vážily 19 dukátů. Vikáři ústeckému zdál se výtěžek z dlouholetého sporu trochu malý, a proto navrhl pražské konsistoři, aby žádala, aby hrabě Žerotín zaplatil hlídače rakví. Žerotín však hlídače nezaplatil a za část doručených mu klenotů poslal 15 dukátů se sdělením, že vybledlé perličky bez lesku ztratily na ceně a že zlato na klenotech bylo menši ceny než zlato dukátové. Zároveň žádal, aby pozlacený štítek s rakve s erbem žerotínským a ostatní klenoty, které dal r. 1723 vyzdvihnouti z hrobky hrabě Trautmannsdorf, byly mu za náhradu jako rodinné památky vráceny. Avšak nestalo se tak asi; na zámku bludovském aspoň dnes jich prý nemají. Dubová rakev se časem vlhkostí rozpadla a kosti ležely drahný čas rozházeny po zemi. Teprve na počátku 19. století zželelo se soucitnému srdci kosti těch a byly posbírány a zakopány v zahradě brandýského souseda.
