Paměti obce Bludova
15. dubna 1767 vydal krajský úřad olomoucký bludovskému vrchnímu správci rektifikační soupis podle nového katastru s příkazem, aby starý soupis byl vrácen do Olomouce.
V 18. stol. byla robota našeho lidu podle úsudku novějších badatelů nejtěžší. Vrchnost si učinila z poddaných nevolníky. Vesničané musili tenkrát vykonávati všecky práce při panských dvorech zadarmo: na štěpnicích, na lukách, na polích i zahradách, na chmelnicích (v Bludově byla chmelnice za panskou ovocnou zahradou), v ovčírně, v pazdernách, na mlatech i v kuchyních, na honech, v lesích, na posílkách, slovem, kdy a kde se vrchnosti nebo správci velkostatku zlíbilo. A to musili lidé pracovati až 16 hodin denně, někdy třebas po celých 6 dní v týdnu. Měli-li k panskému dvoru jednu nebo dvě hodiny cesty (Chromečtí a Bohutínští k bludovským panským dvorům), musili o to dříve vyjeti nebo vyjití z domu, aby začali práci včas. Pro třebas jen malé omeškáni byli robotnici trestáni karabáčem, holí a lavicí. Vládla hrůza. „Žádné neví, co mosi sedlák vestát“, pěje smutně moravská píseň z té doby. Na návsi nebo před zámkem se zdvihaly nástroje na mučení. Vzpurný sedlák se zavíral na zámek do klády nebo se posazoval na dřevěného osla, jehož velmi ostrý hřbet se zadíral hluboko do masa; ženám zaskřipávali hlavu do trdlice podobné trdlici na potírání lnu. Byla-li vina těžší, přivázalo se vinníku několik cihel nebo kamenů na nohy. Žena obviněná z cizoložství musila státi u dveří kostela v košili a prositi každou kolemjdoucí sousedku za odpuštění svého hříchu.
Z ruku 1766 na rok 1767 a z roku 1770 na rok 1771 byly u nás kruté zimy, takže vymrzlo setí a jarní lijáky dovršily spoustu. Nastala drahota, hlad a mor. Mnozí chudí lidé jedli maso z pošlých koni a psů, sušili prý slámu a slupky z hlaviček lnu a prosa a mleli to a zpracovávali na chléb. I kopřivy a jiné rostliny prý se vařily a smíchané s otrubami požívaly. Jedl se prý i mech rozdrcený a kůra se stromů.
R. 1753 platilo se za měřici rži 93 kr., za pšenici 1 zl., za proso 1 zl. 45 kr., za oves 1 zl. 15 kr. a za ječmen 1 zl. 30 kr. Roku 1771 byla měřice pšenice při stejné hodnotné mění po 6 zl. 45 kr., rež po 6 zl. 30 kr., ječmen po 4 zl. 50 kr. a nebylo možno obilí ani dostati. Po zemi
