Paměti obce Bludova

Jan Motyka, č. 46, a František Truxa, č.73, měli na chromečském, Jan Juřék, č. 72, a Pavel Doležel na sudkovském území louku. Jiří Konečný, č. 57, byl katastrovaným chalupníkem s poli. Kašpar Siebensniger (?), č. 201, měl chaloupku vystavěnou po úpravě (rektifikaci) na poddanské půdě a bylo mu 13 dní do roka robotovati vrchnosti.

R. 1782 nařídil krajský úřad olomoucký, aby, pokud se týče bludovských chalupníku, zůstalo při umluveném robotování po 52 dnech ročně podle kupních listu. Po rektifikaci (úpravě) bylo v Bludově vystavěno 54 chalup na výměnky.V robotním seznamu z r. 1779 vyskytuji se již domovní čísla popisná, právě zavedená, a to od 36 do 201. Nová dědina pokládala se do r. 1849 za samostatnou osadu.

Odstouplí hospodáři nebo výměnkáři byli roboty prosti, ale podruzi v chalupách bydlící byli podle předpisu povinni robotovati ručně po 13 dní v roce. Robotní seznam byl řádně vypraven a 4. května 1779 krajským hejtmanem Max. svob. p. z Rolsberku v Olomoucí potvrzen.

Slezskými válkami nebyl Bludov tak dotčen jako válkou třicetiletou, leč i tu nebyl ušetřen blízkosti obtížných vojsk. V prosinci roku 1741 přitáhl na Moravu pruský generál Schwerin a usadil se v Olomouci. I do Šumperka dal pruskou posádku, která, dožadujíc se peněz a živobytí, tížila město i okolí.

Za druhé slezské války přitáhli Prusové přes Moravskou Třebovou do Zábřehu a vydrancovali město. V Šumperku tou dobou byli rakouští husaři a oddíl najímající (verbovní). Když r. 1756 vypukla třetí slezská nebo sedmiletá válka, přitáhl pruský král Bedřich přes Opavu a Krnov k Olomouci, jejíž obléháni řídil z Litovle. Z Rýmařova táhli r. 1758 častěji rakouská vojska do Šumperka, patrně proto, aby pruskému králi znemožnila tudyto ústup od Olomouce jím ostřelované. V Medlově měli Prusové hlavní stan. K osvobození Olomouce od Prusů táhl rakouský generál Laudon za pruským vojskem. 6. května 1758 dorazil na svém pochodu z Čech přes Landškron do Zábřeha. V patách za ním táhl s dvěma pěšími a jedním jezdeckým plukem