Paměti obce Bludova
(poměrně málo) rekruty a poslati je do Brna. Od r. 1753 rozvrhoval se totiž počet nováčků na země, města a panství. Od r. 1770 bylo zavedeno sčítání (konskripce) branců. Za války sedmileté byla předepsána válečná daň (kontribuce).
Jelikož častými válkami byli mnozí vojíni zmrzačeni, bylo státu postarati se o sešlé a neduživé vojíny (invalidy). Úřady státní posílaly jich proto část do jednotlivých obci, aby je tyto zaopatřily. Tak r. 1780 přikázalo n. př. mor. gubernium krajskému úřadu v Olomouci, aby invalidu Karla Seküje poslal do Bludova k zaopatřeni podle patentu (nařízení). Krajský úřad proto 15. února 1780 ukládá bludovskému vrchnímu správci panství, aby odebral zmíněnému invalidovi dovolenku (Urlaubspass) a zaslal ji k zničení do osmi dní do Olomouce, načež že bude invalidovi vydán zaopatřovací patent. Po smrti císařovny Marie Terezie r. 1780 uvázal se syn její, osvícenský císař Josef II., ve vládu zemí jemu svěřených. Nejzáslužnějším jeho činem bylo, že, sotvaže se ujal vlády po matce, l. listopadu 1781 zrušil člověka nedůstojné nevolnictví (Leibeigenschaft). 1. září 1781 vydal patent, jímž se upravoval postup při vyřizování poddanských stížností, které se týkaly kontribuce (dani), přípřeží, přestupků patentů vrchnostmi a vymáhání roboty nad ustanovenou sazbu. Soudy měly rozhodovati o sporech, při nichž šlo o soukromý poměr mezi vrchností a jejími poddanými (na př. o roboty a výklad smluv). Patentem bylo nařízeno, že poddaní smějí býti trestáni jediné po předchozím výslechu, což, se do té doby namnoze nedálo. Dovolené tresty byly vytčeny, vězeni měla býti slušná. Zároveň bylo vydáno nařízení o spoutání do želez, o ponechání vězněného o chlebě a vodě a o nucené práci se spoutanýma nohama. Trestati karabáčem bylo zakázáno, ale později za císaře Františka zase dovoleno.
Josef II. vydal též patent o vlastnickém právu poddaných k jejich statkům. Poddaní mohli se svými statky volné nakládati a do dvou třetin bez dovoleni vrchnosti je zadlužiti. Soudnictví mělo býti svěřeno nezávislým soudcům, placeným vrchnostmi. Soudci byli vrchnostenskými úředníky, ale musili býti zkoušenými justiciáry (právníky). Kde nebyli zkoušeni, byla vrchnosti nebo městu soudní pravomoc odňata.
