Paměti obce Bludova

výborem uložená obstarávání (1779), 7) úbytek výnosu z piva a jiných nápojů [odměna výčepníkům, že užívají odměrných sklenic na pivo (1786)].

Podle tabulky z 6. dubna 1784 činil výnos obce bludovské 49 zl. 11 kr. a nezbytná vydání domestikální 111 zl. 22 kr. I byla Bludovským po přísné revisi obecních účtů povolena vrchností na výdaje domestikální milostivě výpomoc 62 zl. 11 kr.

Na otázky, jsou-li všecky obecní výdaje nutné a nemohlo-li by se ušetřiti, na čem a jak, odpovídá vrchnost nadřízenému úřadu poznámkou, že většina obecních pozemků je k uhrazeni výloh na privileje pronajata na několik let, po nichž se důchody obecni zvětší a výpomoc odpadne.

V letech 1769-1787 byly vybírány různé poplatky na uhrazení útrat s privilejemi, a to: 1) z kupů, 2) ze zprostředkování propuštění poddaných, 3) z inventur, 4) z ujednávání smluv a 5) z představování sirotků; 6) věnovala se na výdaje ty mzda za hlídáni a zavírání vrat a 7) část základní jistiny. Dávky tyto vynesly v letech 1769-1775 průměrně ročně 318 zl. 49 kr., v r. 1779 klesly na 152 zl., r. 1780 na 99 zl. a r. 1787 byly již jen 84 zl.

Obsah jednotlivých zamýšlených reforem josefínských napovídá zřetelně, jaké nešvary, přehmaty a zlořády byly do doby Josefovy možné a beztrestné. Po smrti Josefa II. (1790) rozpoutal se boj o jeho reformy. Leccos bylo opět pro poddané zhoršeno. Okresní výběrčí daní byli zrušeni a nahrazeni vrchnostenskými kontribučními.

R. 1794 dosáhla obec bludovská toho, že poddanská pastviska a luka se stala výhradným jejím majetkem a že byla pojata do rustikálního katastru. 1. září 1798 byl vydán zákon o výkupu z roboty jako výsledek dlouhého jednání narušení tělesné roboty poddaných, a tím byly na dlouhou dobu zakončeny snahy vlády o zlepšení poddanských poměrů.

O duchovní správu v Bludově pečovali ve stol. 18. po faráři Pavlovském tito faráři: Martin Josef Dostal od r. 1707 do 1731; ten opravil faru. Do r. 1733 Martin Patz, po něm do r. 1764 Ondřej Vlašinský,