Paměti obce Bludova

platům a službám, ale zůstávala pří tom svobodna. Takovým nájemcům, zvaným hosté nebo hostivci (hospites), byla asi původně rozdávána v užívání nevzdělaná lesní půda knížecí, později také půda statku duchovenských a šlechtických. Základem právního postavení bývala nepochybně ústní smlouva mezi vlastníkem půdy a nájemcem. Některé takové smlouvy nazývaly se lhoty. Smlouvou zavazoval se nájemce, že bude držeti půdu obdělanou do určité lhůty bezplatně, pak za smluvený roční plat neboli úrok. Nájemce držel pozemky do vůle vlastníkovy, ale měl volnost zanechati je a odejít jinam. Když ubývalo nevzdělané půdy a přibývalo cizích osadníků (kolonistů), stával se dočasný nájem nevýhodným, a proto přijímalo domácí selské obyvatelstvo ochotně nový způsob nájmu pozemkového, který byl k nám přinesen německými přistěhovalci jako německé právo, poskytující nájemci kromě jiných výhod také dědické právo k najatému pozemku. Nakonec nebylo asi valného rozdílu mezi „dědici" vlastní půdy a „hosty" sedícími na půdě cizí, pokud šlo o právo jejich ke statku. Ta část selského lidu, která vzešla z bývalých otroků - většinou chalupnici a pozdější podsedkové - byla nejen zavázána k nejtěžším povinnostem, k robotám zcela neúměrným velikostí jejich majetku, nýbrž byla i připoutána k zemi, nesmějíc se stěhovati, ale naopak mohla býti od svých pánů odtud vypuzena, kdykoli se těmto zlíbilo. Časem se arci někteří z těchto bývalých otroků domohli lepšího práva k půdě. Celkem zdá se nepochybno, že převážná většina selského lidu na Moraně koncem 12. stol. byla v postaveni závislém, sedíc na půdě, o které nemohla volně rozhodovati, ke které neměla ani vlastnického ani dědického práva, nýbrž jen více nebo méně omezené právo užívací, a ze které byla jejímu pánu povinna rozličnými platy a někdy i robotami. Lidé ti byli původně vesměs podrobeni toliko pravomoci knížete a jeho úřadů, zvláště hradských, jež rozhodovaly jejich spory a vykonávaly nad nimi pravomoc trestní. Protože k dědinám patřívaly lesy a pastviska, kterých obyvatelé dědiny užívali společně (pozdější obecní pozemky), protože měli společné povinnosti, plynoucí ze společného ručení celé dědiny za činy trestné, spáchané v jejím obvodě, bylo k tomu potřebí nějakých správních a výkonných