Paměti obce Bludova
není známa, byly v dřívějších dobách kýmsi dány k užívání statkům č 39, 40, 41, 96 a byly po zrušení roboty vykoupeny, taktéž i číslo 187. Kostelní vrch prodán r. 1801 Mikuláši Šajovi. Farář po r. 1848 požíval jenom důchodu z vybaveného desátku. Za čtení německého evangelia a za ranní mši v neděli měli duchovní správcové dostávati od velkostatku fůru sena a otavy. Na věčné světlo v kostele bludovském založil Jan Ludvík z Žerotína na Nový rok 1723 na Velkých Losinách nadání, podle něhož se mělo z bludovského velkostatku každý měsíc bez odmluvy vydávati na věčné světlo máslo, a to na den čtvrt staré libry. Závazek ten vykoupen později penězi.
R. 1804 byl založen farní chudinský fond, na nějž od r. 1889 přestala obec přispívati. Vedle farního chudinského fondu je v Bludově ještě vrchnostenský a obecní chudinský fond.
Od r. 1807 byla na obecních pozemcích bludovských služebnost; podle ní musila obec sedlákům a hrubým chalupníkům každý rok podle určitého klíče přidělovati v obecním lese dřevo, z něhož podělení platili krčovné, které se však do obecních účtů nezapisovalo. Služebnost tato, která nebyla na obecních pozemcích vtělena, byla po převratu r. 1919 zrušena; rovněž byly tehdy obcí zabaveny obecní řádky a utvořeny z nich dílečky, které se pronajímají. O to, kdo z hrubých chalupníků má nárok na příděl dřeva z obecního lesa a kolik má dostati, vznikaly v obci mezi sedláky a chalupníky časté rozepře. Z rejstříku pro vybírání kontribuce z občin a z obecního lesa, kterou se r. 1840 sedláci a hrubí chalupníci podle úmluvy ročně platiti zavázali, plyne, že v Bludově bylo tehdy vedle 52 sedláků a 5 podplatníků (na čís. 50, 60, 100, 122, 125) 27 hrubých chalupníků (na čís. 49, 53, 61, 78, 79, 105, 107, 123, 137, 142, 149, 150, 152, 153, 155, 157, 159, 163, 164, 167, 174, 176, 177, 178, 179, 18o, 187). Zámožnější občané bývali v soupise od méně zámožných odlišováni. Tak měli malí chalupníci v letech 1841-1847 zvláštní rejstřík na vybírání úroku, přizného platu, kontribuce a domovního platu.
Zrušení roboty bylo oslaveno slavnými bohoslužbami, po nichž byla robota na rychtě za všeobecného veselí na vždy zaorána. Leč radost z osvobození od roboty neměla býti pro Bludovské nezkalená. Již r. 1855 čteme v obecním jednacím protokole, že bylo
