Paměti obce Bludova

Po zrušeni roboty vzmohlo se v Bludově střílení při svatbách, křtinách a tanečních zábavách tou měrou, že r. 1850 bylo pod pokutou nařízeno, dodržovati policejní předpisy, aby z neopatrnosti nevznikaly požáry. Konány proto požárové prohlídky.

Pro účely volební byla pořízena obecní matrika. Starosta obce zmocněn dávati civilním osobám povolení k sňatku. R. 1850 dopravovalo se následkem rozladění mezi Rakouskem a Ruskem našim krajem vojsko na hranice. V Bludově byla v září t. r. pěchota prince Emila. 8. prosince 1850 bylo v Bludově a Bohutíně ubytováno 1½ setniny 3. praporu pěšího pluku č. 2. Ježto Zábřežští nemohli vojsku dáti přípřež, musili ji obstarati Bludovští a okolní. Vojsko bylo ubytováno ve více než 100 domech bludovských. V lednu r. 1851 byli v Bludově likánští Chorváti a myslivci 5. praporu, od února do zimy t. r. 2. setnina 19. praporu myslivců, kteří stáli též na čestné stráži v kostele u Božího hrobu a zúčastnili se slavnosti vzkříšeni. Obec platila jim na světlo (svíčky na strážnici) a na úpravu a vybavení příbytků. V kapli sv. Anny měli prachárnu.

R. 1852 platila obec Antonínu Jáněti z č. 154 dluh všech „údů obce“, t. j. útratu při očekávání rebelantů z Čech v r. 1848 a za živení 12 mužů vojska, vyžádaných obcí na obranu proti povstání rekrutů v r. 1848. Rekruti zámožní se totiž bouřili, když po zavedení všeobecné branné povinnosti musili jíti k odvodu tak jako nešetření synové chudých rodičů. 12. prosince 1850 byl v Sieglově síni v Šumperku odvod těch, kteří se při dřívějších odvodech nedostavili aneb utekli, jakož i těch, kteří byli k službě vojenské bezpodmínečně povinni (1. třída, narození r. 1830).

6. února 1853 přišel na obec bludovskou rozkaz, aby 24 vojenských dovolenců z Bludova ihned narukovalo k 54. p. pl. do Šternberka. Obec vydala 8 kr. za svíčky poslům, kteří v noci vojenské dovolence k okamžitému nastoupení na vojenskou službu sháněli. Z toho je zřejmo, že služba vojenská (válečná) tehdy nebyla příliš vábná. R. 1855 utekl před ní do Uher a tam se oženil Engelbert Kohout. Antonín Mrkvic se téhož roku v olomouckých kasárnách zavraždil. Na vojnu byli povoláváni úřady i dovolenci, kteří již byli mrtvi (Martin Kvapil). Aby byli získáni dobrovolníci, kteří by sloužili za vykoupené