Paměti obce Bludova
ani, co natrnuli se strachy ti, kdo měli někde uschované zásoby potravin, a co nářku bylo, když došla rodičů o synu aneb dětí o otci zpráva z bojiště, že padl, že jest zraněn, zajat nebo nezvěstný - a zprávy ty nebyly nikterak vzácné, válčiliť muži od 18 do 50 let na několika frontách. - Zde chci jen jedné události vzpomenouti, která se stala v Bludově a která dobře vystihuje poměry za války. Velitel oddílu p. pl. č. 95, ubytovaného v Bludově, nadpor. Otto Zeckendorf, bydlící v čís. 34, odevzdal Jos. Martináka, č. 31, za to, že odbyl vojína u něho žebrajícího poznámkou o hospodaření páně nadporučíkově, „že krmí prasata, živí kozy a vojákům nedá se najísti“, místnímu četnictva. Na zprávu o tom srotily se tovární dělnice večer před Národním domem, kde p. nadporučík právě byl, a dělnice Antonie Poislová učinila na něho dotaz ve věci. Potázala se však se zlou; byla na pokyn nadporučíkův vojáky zatčena a do rána vězněna. V obecním zastupitelstvu ohradil se místostarosta Pospíšil proti jednání p. nadporučíka a příhoda měla soudní dohru.
Až kam věci za války dospěly, je vidno z toho, že bylo z nouze o světlo zakazováno osvětlování hrobu o Všech svatých.
V lednu 1916 zanikl v Bludově spolek vojenských vysloužilců, jehož protektorem byl hr. Karel z Žerotína.
Od ledna r. 1918 do 12. června 1919 byl v Bludově starostou zámečník František Ston, č. 46.
28. října 1918 přišel převrat a zřízena československá republika. Bludov tvořil v ní po nějakou dobu pohraniční dědinu; neboť Šumperk přidal se k německému Sudetenlandu, jenž měl svou vládu v Opavě. Ale dlouho v Sudetenlandu nezůstal. 15. prosince 1918 vtáhl do něho po krátkém vyjednávání v plné zbrojí a s hudbou vysokomýtský pěší pl. čís. 30 a městské zastupitelstvo kapitulovalo. Ve městě zřízen menšinový Národní výbor a založena (r. 1819) česká reálka, aby se českému studentstvu z nejsevernějšího cípu Moravy dostalo alespoň v 20. století ve vlastním okresním městě vyššího vzděláni. Menší duševní vyspělostí, zaviněnou nedostatkem škol v dřívějších staletích, byl namnoze způsoben krutější osud severomoravských Čechů.
