Paměti obce Bludova
i ze Šumperka, ale časy se změnily a lidé v nich. Na půdě obecního domu leží dnes pohozeny hmoždíře, z kterých se střílelo o poutích a četných jiných oslavách, z kostela byly odstraněny kotly, na které se tlouklo při hlučných bohoslužbách; pominuly přástky, komedie a cirkusy u sv. Jana, přestalo vodění medvěda o ostatcích po dědině, vynášeni smrti o Smrtné nedělí a mnohé jiné zvyky a přežitky, přestaly i národní slavnosti s vlastenecky uvědomujícími přednáškami a vymírají lidé, kteří se ještě pamatují, jak v zámku při prohlášení velkostatkáře Karla z Žerotína plnoletým (r. 1874) i při četných jiných příležitostech vyhrávala chvalně známá bludovská kapela (Knypli), řízená zámeckým úředníkem a hudebním skladatelem Wohlrathem.
Dokud se v Bludově tolik nespolkařilo jako za našich dnů, nebývalo mezi jeho obyvatelstvem tolik nedorozumění a stranění jako dnes. Pokud se vyskytly nějaké spory, byly více rázu osobního. V r. 1898 byly u kostela postaveny po prvé proti sobě dva máje, a od té doby pořádalo se v dědině leccos obecně prospěšného dvojmo, čemuž by byla lépe slušela jednota. Pokrok neznamená, praví Masaryk, žíti v stálém napětí a chytat se všeho, co různí lidé za pokrok vydávají.
Dnes rozlišují se obyvatelé rádi na stoupence politických stran občanských a socialistických, na lidi pokrokové a zpátečníky atd. a odcizují se navzájem, ba vyčítají často druh druhu příslušnost politickou nebo náboženskou, ač v našem demokratickém, svobodném státě je přece věci jednoho každého, jakého je přesvědčení. Všeci občané bez rozdílu příslušnosti politické i náboženské mají a budou míti vždy povinnost snášeti se vespolek a pracovati společně s chutí usilovnou na národa roli dědičné. Všeci mají si býti jasně vědomi toho, že všecko, co předkové naši činili, učinili pro nás všecky.
Chyby dřívějších staletí buďte nám výstrahou do budoucna. Splácejme starostlivost našich předků vděčností a láskou. Važme si svého malebného rodného kraje! Jak závidí nám milovníci přírody to ticho našich lesů, ty stíny mohutných dubů, jedlí a smrků, ten chlad roklin, tu vůni pestrých luhů, ten rozkošný rozhled po kraji, zkrátka celou tu mohutnou velebnost přírody, která povznáší
