Paměti obce Bludova
O Přemkovi činí se poslední zmínka r. 1558. I zdá se, že toho roku zemřel.
Pravá listina z r. 1553 dokazuje, že tenkrát stál již kostelíček Božího Těla severně od Bludova. Neboť praví se v ní, že vedla „cesta od Šumperka na kostel Božího Těla" (Olom. půhony, XLIV, f, 56) a jinde jmenuje se „les a háj u Božího Těla".
Z Přemkových sedmi dětí zdědil Bedřich (Jetřich) Bludov a Nový Hrad. Tento Bedřich, jenž se zval Bedřich starší z Žerotína, osvobodil bludovský lid od odúmrti listinou českou, danou na Bludově ve středu po neděli Jubilate (3. neděle po velikonocích) léta od narození syna Božího 1565. Listina tato je nejstarší dochovanou listinou bludovskou a zní přepsaná do nové češtiny takto:
Ve jménu Páně, Amen. Já Bedřich st. z Žerotína a na Bludově i se svými dědici a budoucími potomky známo činím tímto listem jak nynějším, tak budoucím lidem, že mezi jinými otázkami, jimiž se rozum můj obírá, zvláště tato jako nejdůležitější mi přichází na mysl, kterak bych poddaným svým mnohými službami mohl býti užitečný. Neboť přišel jsem na mnohé nedostatky, jimiž poddaní mé vsi Bludova trpí. Proto se chci vynasnažiti, aby se obyvatelé bludovští z mého dobrovolného obdarování tohoto radovali a tím pilněji svá role orali a v obcí svrchu psané se usazovali, zapáleni jsouce ze zvláštní milosti vším žádostivým náboženstvím a nadějíce se odplaty na výsosti: Všecky odúmrti i nápady (Ánfall) statků všelijakých tímto listem odpouštím, a maje toho moc jako pán jejich, zříkám se odúmrti jak sám, tak moji dědici a budoucí potomci a držitelé panství pod touto podmínkou: Sejde-1i některý obyvatel vsi nahoře psané s tohoto světa nemaje dětí, ať všecek statek jeho movitý i nemovitý přejde na nejbližšího příbuzného (přítele) z obojího pohlaví, z rodu jeho pošlého, ať je obyvatelem vsi častopsané nebo příchozím do ní (cizincem). Avšak na jiná panství ten statek nemá býti vydán, leda že by se ten, kdo by na statek ten měl právo, chtěl do Bludova přistěhovati. Vznikla-li by pře mezi příbuznými, kteří by si na ten přítelův statek činili nárok, nechť rozhodnou konšelé té osady, ve které byt ten statek zůstaven, komu podle práva má připadnouti. Pakli by konšelé té dědiny z neznalosti práv rozepři nemohli rozhodnouti,
