Paměti obce Bludova
rozepře postřelmovského lidu, který tam vznesl stížnost (půhon) na svého pána Bedřicha st. z Žerotína proto, že prý jej utlačuje nebývalými robotami. Postřelmovským stalo se u soudu po právu, vyhráli spor nad vrchností, ale sedláci tamní se podvolili z dobré vůle, každý rok pět dní s třemi koňmi a zahradníci pět dní pěšky jí robotovati. Neboť nedostatek výkonné moci, která by poddaným dopomohla po každé k právu jim soudem přiznanému, působil, že právní ochrana poddaných bývala na trvalo málo účinná.
V památný den sv. Štěpána, mučedníka Páně, r. 1567 vydal Bedřich Bludovským českou listinu, v níž ustanovuje hranice obecních pastvisk, luk a lesu a určuje též, že každý chalupník, který se příště v Bludově usadí, bude povinen dávkami a robotami jen obci. Obsah listiny té jest:
Ve jménu Božím, Amen. Protože rozepře a věci, které se časem přiházejí, pro proměnlivost a nestálost věku lidského a pro délku časů přicházejí v zapomenutí, Takže z toho pak vznikají velké nesnáze a nevole, je potřeba, aby ony věci, které mají zůstati na věčné časy, byly ujištěním listovním a pečetěmi stvrzeny. Proto oznamuji já, Bedřich st. z Žerotína a na Bludově, i se svými dědici a budoucími potomky tímto listem všem, kdo jej budou čísti aneb o něm uslyší, že jsem byl od svých věrných a milých poddaných konšelů i od celé obce Bludova poníženě požádán, abych jim písemně potvrdil vlastní, sousedské i obecní hranice poli, luk a lesu tak, jak je od starodávna mají vyměřené a vymezené a jak jich až dosud jakožto svých dědičných hranic beze všech překážek se strany mých předku užívali, aby jim tak zůstaly na budoucí časy zachovány. Já vždy jmenovaný Bedřich st. z Žerotína se zřetelem na jejich ponížené prosby a na užitky, které mám z jejich mnohé pomoci a věrných služeb, jež mi jako věrní poddaní prokázali a ještě prokazuji, dávám jim tuto jistotu a činím jim tuto milost a obdarování s dobrým rozmyslem a na radu svých přátel jakož i na jejich ponížené prosby.
Prvně, co se týče vyklučených rolí, chrastin a lesů patřících ke statkům bludovských sedláku, jdou hranice, jak jsem byl bezpečně a neomylně zpraven a jak jsem se na vlastní oči přesvědčil, když jsem si za tím účelem k nim zajel, od Černého víru (u řeky Moravy)
