Paměti obce Bludova
svými spisy. V této době napsal též, nyní neznámý spis „O původu a činech rodu Žerotínských", jímž se chtěl asi zavděčiti svému mocnému příznivci Karlu staršímu z Žerotína, na jehož statcích užíval často pohostinství. Přeci svým odchodem do ciziny v letech 1624 až 1627 skrýval se na panství Karla staršího z Žerotína v Brandejse nad Orlicí v Čechách, jakož i na statcích jiných pánů bratrských v Krkonoších. Na Moravu zavítal z českých hor těch jenom, když šel navštívit opuštěnou církev fulneckou.
Zkonfiskovaný Bludov náležel v době této již Liechtenštejnovi; Karlu staršímu z Žerotína nikdy nepatřil.
Že nynější sýpka na Horním dvoře bludovském, na níž jest křížek, sloužila pronásledovaným Českým bratřím za modlitebnu, není vyloučeno, ale nelze to pouze podle jejího zevnějšku tvrditi. Sýpku tu možno pokládati za obydlí držitelů panství bludovského - třebas jen občasné - od doby, kdy byl sbořen aneb zpustošen bludovský hrad (asi od r. 1470) až do doby, kdy byl při Dolním dvoře bludovském vybudován zámek. Obdobně bývala také pozdější sýpka velkostatku chromečského původně sídlem rytířů z Bukůvky. I jest pravděpodobno, že bylo části panského domu, kterým mohlo býti také jiné stavení hornodvorské než-li zmíněná sýpka, se svolením jeho držitele - souvěrce užíváno po nějakou dobu pro účely církevní, nebyla-li majitelem panství, který měl na základě majestátu Rudolfa II. z r. 1609 právo vystavěti si na své půdě kostel a školu, zřízena na Horním dvoře přímo kaple jako taková. Podle všech známek měla se na konci století 16. a na začátku stol. 17. v Bludově věc tak, že strana, která v sobě zahrnovala lidi nejrůznějšího náboženského vyznání počínajíc starými mírnými kališníky, kteří byli až na přijímání podobojí a na některé nepatrné odchylky vlastně katolíky - katolíků pravých bylo u nás tenkrát asi velmi málo - až po opravdové luterány, užívala kostela v dědině k svým bohoslužbám, kdežto stoupenci jednoty bratrské, mezi niž a luterány nebylo nikdy velikého přátelství, se scházeli na Horním dvoře ke svým náboženským úkonům. Každá z obou církví měla svého duchovního správce a svou faru. Tak dal by se vysvětliti dodnes užívaný název „fara" na horním dvoře bludovském. Do
