Paměti obce Bludova

tenkrát pro souzení čarodějů už tak rozkřičen v kraji, že řemeslnici šumperští byli se svými výrobky vylučováni z trhů. Nikdo je nechtěl vzíti na noc, nikdo jim nechtěl podati chleba nebo nápoje. Neobyčejná doba zplodila neobyčejné zjevy. I jezuita Bedřich ze Spee bojoval neohroženě proti nešvaru upalováni čarodějnic. Na události ty dlužno se však dívati v zorném úhlu 17. století. Vždyť i 20. století má své barbarství, svůj spiritism a podobné výstřednosti.

Po Kryštofu Filipovi Liechtenštejnu zdědil panství bludovské syn jeho František Antonín, který potvrdil 24. března 1708 v Praze Bludovským svobody, které jim jeho předkové potvrzovali, vyjma držbu oněch dvou panských luk, které již patřily vrchnosti. František Antonín Liechtenštejn dobudoval r. 1708 bludovský zámek, přistavěv k staré (jižní) jeho části novou, takže nabyl nynější své podoby. Když však obdržel po matce své panství telečské, dal na ně r. 1709 přenésti majorát a, zadluživ se patrně, prodal panství bludovské r. 1710.

BLUDOV OD R. 1710 AŽ DO ZRUŠENÍ ROBOTY.

Od hraběte Františka Antonína Liechtenštejna koupil panství bludovské c. k. komoří a zemský soudce Jan Jáchym z Žerotína. Tak dostal se skoro po sto letech Bludov zpět do moci Žerotínů, kteří se za třicetileté války krčili na malých dvorcích v Losinách a Vízemberku. Jan Dětřich z Žerotína, pán na Losinách, bratr Frydrycha staršího z Žerotína, byl za českého odboje r. 1618 až 1620 zemským soudcem, a proto přišel o tři čtvrtiny svého statku, rovněž jeho mladší bratr Přemek, pán na Vízemberku. Oběma ponechán jen dvůr, který měli po matce. Panství losinské získal po bitvě bělohorské arcikníže Karel. Podobně zadarován Vízemberk. Jan Dětřich a Přemek vystěhovali se r. 1628 do Vratislavě. Záhy však se jim zastesklo po vlasti - musiliť,