Paměti obce Bludova
9) Na vybavení tří dcer vyplatí kupující z tržní ceny každé po 20 mor. tol. předem. Zemře-li některá z nich a nebude peněz těch potřebovat, rozdělí se stejným dílem mezi ostatní dědice.
10) Kdyby - Bůh uchovej - kupitelova manželka Terezie do roka zemřela, nezanechavši dědiců a kupující se po druhé oženil, a chtěl s druhou manželkou zůstaviti rychtu v dědictví, může na ukoupené rychtě, jak dlouho bude chtíti, zůstat, ale po jeho smrti nesmějí jeho druhá žena a její dědici rychty mimo výměnu užívati, nýbrž rychta připadne koupi dědicům Janoušovským. Zůstaví-li kupující dědice, zůstane po roce a dní rychta Jasu Kulhajovi a jeho dědicům. Kdyby nynější kupec dříve nebo později rychtu chtěl dobrovolně prodati, připadne koupí dědicům Janoušovským, kteří budou na ni míti předkupní právo.
Prodej tento byl potvrzen úředně vrchnosti 4. března 1721 na Losinách.
Jan František Radouš,
vrchní správce.
R. 1752 byl rychtářem v Bludově Kristián Veith. R. 1753 byla rychta dána na 18 let k užíváni Františku Niederlovi. Když ten r. 1763 zemřel, dodržoval lhůtu užívací pro syna zesnulého Jana Kulhaje Jan Matějček. Po Kulhajovi, který zanechal po sobě nezletilé děti, byla rychta se vším živým i mrtvým inventářem lacino prodána Janu Einaiglovi. Po tom přešla na syna jeho Alexe, který ji asi 1880 pustil synu Aloisovi.
5. října 1884 rychta vyhořela; ježto byla dřevěná, shořela až do základů. Majitel, nemoha ji pro dluhy znova postaviti, prodal ji parceláři z Křelova, který jeli polnosti rozprodal.
Bludovská rychta byla za dob patrimoniálních statkem svobodným. Byla totiž prosta tuhé roboty, měla vlastni výčep a požívala před ostatními statky v dědině jakýchsi výsad. Na počátku 19. století byli dědiční rychtáři pro jakýsi přestupek proti vrchnosti dědičného úřadu obecního rychtáře zbaveni, ale hráli si přes to v obci ještě dále na selské velmože.
