Hrobka
Rod Žerotínů, který svůj původ odvozoval od zakladatele dědiny Bludov Bluda I., měl v průběhu dějin celou řadu rodinných hrobek. Paradoxem osudu se stalo, že tento rod z Bludova svým historicky prvním známým předkem vzešel, rozvětvil se po celé Moravě a Čechách, postupem času jeho jednotlivé odnože vymíraly, aby se rod reprezentovaný svou poslední větví (losinsko-vízmbersko-bludovskou) vrátil do vesnice, kde svou historickou pouť započal a aby v ní skonal a byl pohřben poslední mužský moravský Žerotín Karel Emanuel. Žerotínská hrobkaRoku 1802 rod natrvalo přesídlil z Velkých Losin do Bludova, čímž vyvstala potřeba stavby nové rodinné hrobky. Příležitost se naskytla při výstavbě nového farního kostela, jemuž byl žerotínský majitel panství patronem. Spolu s kostelem tak byla za panství Františka Josefa ze Žerotína v letech 1837 - 1838 pod sakristií postavena i nová (poslední) žerotínská hrobka. Je to vně i uvnitř jednoduchá stavba se čtyřmi zamřížovanými obloukovými okny s prostým empírovým vchodem. Na jižní stěně hrobky nalezneme starý žerotínský erb, který tam byl umístěn někdy v první čtvrtině dvacátého století.
Původně bylo v hrobce přichystáno 12 hrobových otvorů. Dne 8. listopadu 1842 byly do hrobky převezeny ostatky brandýské větve žerotínského rodu. Ostatky minimálně třinácti osob byly umístěny v jedné dubové rakvi, mezi nimi nejslavnější Žerotín, velký Moravan Karel starší, jeho oba rodiče, bába, tři manželky (mj. sestra Albrechta z Valdštejna Kateřina) a další. Centrální místa patřila zakladateli hrobky Františku Josefovi a jeho manželce Ernestině. Za necelých sto let bylo všech dvanáct otvorů "zaplněno". Aby mohl být Karel Emanuel ze Žerotína, coby poslední moravský mužský Žerotín, se svou manželkou pohřben ke svým předkům, bylo nutno uvolnit dva otvory ve zdi. Dne 1. září 1925 byly vyndány rakve Karlova dědečka a babičky - zmíněných Františka Josefa ze Žerotína (1772 - 1845) a Ernestiny hraběnky Skrbenské z Hříště (1777 - 1854). Jejich tělesné ostatky byly přeloženy do dvou nových rakví, ve třetí spočinuly ostatky jejich syna, Karlova otce Zdeňka ze Žerotína (první bludovský starosta), který do té doby snil svůj věčný sen na hřbitově ve Vídni. Rakve byly uloženy do země pod dlažbu u čelní stěny. Do zdi byly zazděny jejich náhrobní desky, za nimiž se ovšem žádná hrobová dutina neskrývá. Do jednoho uvolněného prostoru byl v roce 1934 pohřben Karel Emanuel. Do druhého byla v březnu 1947 pohřbena hraběnka Zdeňka, manželka Karla Emanuela a matka tří komtes - Margarety, Gabriely a Heleny. Když v roce 1982 zemřela ve vídeňském exilu Gabriela, přála si, aby její popel mohl spočinout vedle předků v bludovské hrobce. Bývalý zámecký zaměstnanec František Matějček tedy tajně vysekal v hrobce nový otvor na urnu, kam byly Gabrieliny ostatky uloženy. O více než jedno desetiletí později, v roce 1996, nalezla v bludovské hrobce místo posledního odpočinku i nejmladší z komtes - v roce 1985 zesnulá Helena, provdaná Mornsteinová se svým manželem Karlem z Mornsteinu. Otvor pro urny s jejich popelem byl nově vysekán až tehdy.
Prostranství u kostela a zahrádka při hrobce, byly ještě asi v r. 1900 po obou stranách spojeny širokým pískovcovým schodištěm. Po těchto schodech mohli návštěvníci obejít kostel i hrobku. Schody jsou již ovšem dávno minulostí. Pod schody zasadili velkolistou lípu (ta v roce 1993 byla větrem rozlomena a ve stejném roce nehrazena stejným druhem lípy) a dub, který tam stojí dodnes.
Prof. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D
