Spolek vojenských vysloužilců
Spolek vznikl v r. 1881 a jeho protektorem (příznivcem a ochráncem) byl hrabě Žerotín. O tom, že veteránský spolek nebyla jen parta „starých nepotřebných vojáků“, se dočteme na stránkách Moravského Severu (16.1.1903): „…Minulou neděli konal zdejší ‚Spolek vojenských vysloužilců‘ svou valnou hromadu. A to jste měli viděti, jak zbouřila se v některých z těchto udatných synů vojanská krev, když nebyli zvoleni. Sklenice létaly a mnohý rek odnesl si z tohoto feldcuku důkladné pohmožděniny. Bože, štěstí, že neměli ještě ty pobočné zbraně a flinty, které jim prý vláda zamýšlí dáti. To by bylo bývalo mrzáků, vždyť i ženská obrana přispěla ku pomoci svým nezvoleným mužům…“
Svěcení praporu spolku vojenských vysloužilců se konalo 12. července 1903 a bylo spojeno s oslavou dvacetiletého trvání spolku. Slavnosti se zúčastnily také bratrské spolky z Olomouce s praporem, z Dolních Studének s praporem, z Leštiny, Lesnice, Hrabenova, ze Šumvaldu, ze Šumperka s praporem, z Bratrušova s praporem a hudbou a z Dolní Rudy. Z místních spolků pak Svatopluk a spolek dobrovolných hasičů. Průběh slavnosti popisuje dobový Moravský Sever takto: „O 10. hod. po přenesení praporu do kostela a pozdravení pana protektora spolku a paní kmotry praporu Její Excelence Zdeňky hraběnky ze Žerotína, sloužil veledůstojný farář F. Ermis slavnou mši svatou, po níž vykonáno svěcení praporu. Po zatloukání hřebů promluvil p. farář k přítomným dojemnou řeč na slova: „Pro Boha, vlasť a krále pevně stůjme stále“ – toto heslo zdobí nový prapor. Odpoledne se konal slavnostní průvod po vsi, načež následoval koncert postřelmovské a bratrušovské kapely. Večer pak byly taneční zábavy v Šimůnkově hostinci (Na Nové – pozn. SB) a v Národním domě (dnes Kulturní dům – pozn. SB).“ V novinovém článku (v Moravském Severu) děkují všem zúčastněným, dárcům a řečníkům (hraběti Žerotínovi a faráři Ermisovi), za spolek podepsaní Šton Štěpán – starosta spolku, Kozák František – náměstek a Pavlík Josef – jednatel.
Pozvánka bludovských branců z roku 1906.
Jako stěží uvěřitelná se jeví aktivita, kterou se nechvalně proslavili členové v roce 1906. Dalo by se předpokládat, že veteráni jsou věrni císaři. Nenechme se mýlit. Tito „loajální občané“ byli žalováni pro urážku veličenstva. Co se vlastně stalo? „Roztrhali ve své vojenské horlivosti čestné diplomy, na kterých byl obraz císařův, a rozházeli je po zemi, přičemž i pronesli nějaká slova, jež se nesrovnávala s rakouskými zákony, načež octli se před soudem v Šumperku, který odevzdal celou věc do Olomouce“. (Moravský Sever 6.4.1906) Nikde není uvedeno, co členy spolku k takovémuto jistě zvláštnímu činu vedlo. Jisté je, že tento incident nezpůsobil rozpuštění spolku. Jaký byl rozsudek, se zjistit nepodařilo.
O tom, že se členové nevyhýbali společenským a kulturním akcím, se lze dočíst v dobovém tisku. Např. 18.8.1905 se spolek zúčastnil manifestačního průvodu a slavnosti, kterou pořádala v Bludově Ústřední Matice školská. Dne 30.7.1907 se spolek zúčastnil slavnosti u kostelíčka, kterou pořádala katolická politická Jednota zábřežsko - šumperská. (doslovný přepis)
Jaké aktivity vyvíjel spolek v době první světové války, nevíme. Víme jen tolik, že v lednu 1916 Spolek vojenských vysloužilců v Bludově zanikl. Důvody zániku známy nejsou. Lze o nich pouze spekulovat, a to v souvislosti se zprávou ze Moravského Severu (5.3.1915), ve které se píše, že spolek nezanikl, ale rozešel se a následně se proměnil v podpůrný spolek Žerotín. O tomto sdružení nevíme prozatím naprosto nic.
Prameny a literatura:
- Březina, Jan: Paměti obce Bludova, 1927
- Janíčková, Pavlína: Spolky a spolkový život v Bludově do roku 1918, diplomová práce 2002
- Spurný, František a kol.: Bludov dříve a nyní, 1979
Článek z únoru roku 2004
Stanislav Balík st.
