Popis Kostelíčka a památek v okolí
Stavba Kostelíčka, která je architektonicky prostá, stojí v idylickém zákoutí horského sedla v nadmořské výšce 452 m.Na východě se zvedá zalesněná kupa Háje ( 632 m. ), na západě Prostřední hora ( 505 m. ). Kostelíček je vystavěn z lomového kamene a zaklenut cihlovou klenbou. Celková vnější délka kostela i s později přistavěnou sakristií na východní straně, je 32,20 m a vnější šířka měří 14,30 m. Síla zdí je asi 95 cm.
Délka vnitřního prostoru, měřená od prahu hlavního vchodu do zaoltáří je 28,20 m. Vnitřní šířka kostelní lodi je 12,40 m.
Mírně zúžené kněžiště je od lodi odděleno triumfálním obloukem. Na východní straně je kněžiště zakončeno půlkruhovým závěrem, do něhož byl za hlavním oltářem prolomen průchod do později přistavěné patrové sakristie, zakončené pravoúhle.
Původní šindelová střecha Kostelíčka byla v r. 1866 ještě obnovena, ale již v r. 1883 byla nahrazena trvanlivou břidlicí, a konečně v letech 1972 – 73 pokryta eternitem.
Kaple Panny Marie u Kostela Božího Těla.
Nad presbytářem je nástřešní věžička, v níž je zavěšený malý zvon o průměru 30 cm. Plášť zvonu je hladký, bez ozdob a bez nápisu, takže určení jeho stáří a původu je velmi nesnadné.
Původní cihlová dlažba byla v r. 1902 nahrazena úhlednou dlažbou ze šamotových dlaždiček. Celkový náklad činil 2100 rakouských korun a byl uhrazen z prostředků nově založeného Spolku sv. Rozálie v Bludově.
Vnitřek Kostelíčka je osvětlován šesti okny z barevného katedrálního skla. Další, zcela jistě původní okno v západním průčelí nad hlavním vchodem je v zemní líci zazděno. Jeho hluboká špaleta je zevnitř na kůru viditelná.
Hlavní vchod v západním průčelí má jednoduchý, obloukem zakončený portál. Oba boční vchody jsou opatřeny dvojitými dvoukřídlovými dveřmi, z nichž vnější jsou železné.
Prostorný hudební kůr spočívá na 4 zděných pilířích, které současně tvoří vstupní prostor mezi vchodem a lodí kostela. Na levém zadním pilíři je umístěna mramorová deska se stručným dějinami Kostelíčka. Přístup na kůr je zevnitř vpravo od hlavního vchodu po dřevěných schodech.
Dřevěný hlavní oltář, opatřený tabernaklem a sloupkovým trůnem pro oltářní kříž nebo monstranci se dvěma adorujícími Cheruby po stranách, spočívá na 4 sloupcích. Plastická výplň zadní stěny oltářní mensy je vyzdobena reliéfy čtyř evangelistů. Oltář je dílem olomouckého řezbáře Fr. Cellera. Na pořízení tohoto oltáře věnoval Ant. Kašpar ze Sudkova obnos 800 korun. Celkový náklad činil 1200 korun. Oltář byl posvěcen o božítělové pouti dne 14.6.1903 p. Rud. Holubem, farářem v Lidečku (bývalým kaplanem v Bludově).
Na zdi za hlavním oltářem je zavěšen pozoruhodný ( dnes již poškozený ) obraz v hranatém rámu, nesený po stranách dvěma andílky. Tématem obrazu je lidová pověst o vzniku Kostelíčka. Na levé zdi v kněžišti je zavěšen velký obraz sv. Václava a na protější straně obraz sv. Cyrila a Metoděje. Oba obrazy mají signaturu J. Frömel, Zábřeh, 1928. Na stěnách Kostelíčka je zavěšeno také 14 obrazů Křížové cesty.
Na bočním oltáři vlevo (u kazatelny) je obraz sv. Dominika od J. Rottera z r. 1832. Na protějším oltáři na pravé straně je velmi cenný obraz sv. Jana Nepomuckého a dřevěné sochy Srdce Páně a sv. Rozálie. Obě sochy byly pořízeny v r. 1909 nákladem dobrodinců. Mimoto jsou zde i pěkně vypracované sochy sv. Rocha a sv. Šebestiána – obě ze dřeva.
Vnitřek Kostelíčku Božího Těla.
Další oltář na pravé straně představuje lurdskou jeskyni se sochou P. Marie lurdské a Bernadetty. Tento oltář byl pořízen z výtěžku sbírek v r. 1893 – tedy v době, kdy se i v našich zemích začínal šířit kult P. Marie lurdské. Na tomto oltáři je v zasklené skříňce uchován vyšívaný pláštík, který kdysi sloužil k ozdobě sošky Jezulátka, která je dnes již nezvěstná. Na víku této skříňky je postavena ještě další prosklená skříňka, v níž je uložena trnová koruna. Je to památka na pouť do Jeruzaléma (text na lístečku vloženém do schránky je zcela nesprávný).
Barevné okno nad oltářem P. Marie lurdské bylo pořízeno v r. 1897 nákladem pí. Kateřiny Mertové z Bludova. Z jejího odkazu byla později pořízena i ostatní barevná okna.
Na hudebním kůru stojí malé varhany, které v r. 1893 za 700 zl. postavil „dovedný varhanářský mistr“ Antonín Hermann ze Svébohova. Jednomanuálové varhany s pedálem a šesti znějícími rejstříky mají toto romantické hlasové obsazení (dispozici):
Manuál – rozsah C – d3 = 51 kláves a tónů.
Geigenprinzipal 8‘ ( v prospektu skříně )
Bourdon 8‘
Octave 4‘
Dolce 4‘
Mixtur 3 fach 2‘
Pedál – rozsah C - a = 22 kláves a tónů
Kontrabas 16‘ + 8‘
Varhany mají celkem 401 píšťal.
Píšťalový stroj manuálu i pedálu je umístěn v jednotné skříni, která stojí uprostřed kůru. Hrací stůl stojí volně před skříní varhan. Varhany mají mechanickou trakturu. Zásuvkové rejstříky jsou na bocích vedle klaviatury.
Varhany zaujaly místo po starším nástroji, pravděpodobně positivu, o němž je zmínka v inventáři z r. 1775 a o jehož dalším osudu není již nic známo. Ke kolaudaci nových varhan byl pozván významný moravský hudební skladatel a ředitel dómského kůru v Olomouci Josef Nešvera, dále patronátní zástupce, bludovský zámecký sekretář, hudební skladatel a dirigent Josef Wohlrath a vynikající hudebník, bludovský nadučitel Fr. Wicenec (rodák z Písařova). Varhany byly posvěceny dne 4.6.1893.
Seznámili jsme se s památkami, nacházejícími se uvnitř Kostelíčka a nyní si povšimneme také některých památek v jeho okolí.
Na svahovitém prostranství kolem Kostelíčka bylo kdysi vysazeno množství lip a kaštanů. Ve stínu těchto dnes již značně přerostlých stromů, je do pomyslného čtverce postaveno 14 zastavení Křížové cesty. Jednotlivé štace tvoří betonové pomníčky asi 3 m vysoké, v nichž jsou vsazeny zasklené barevné obrazy.
Křížová cesta u Kostelíčku Božího Těla.
Křížová cesta byla pořízena v r. 1908 Spolkem sv. Rozálie v Bludově, nákladem 2000 korun. Posvětil ji dne 14.6.1908 kvardián kapucínů z Olomouce dr. Hubert Ettl (původní, na plechu malované obrazy, byly zavěšeny na dubových sloupcích).
Pod lípami u Kostelíčka stojí malá kaplička na čtvercovém půdorysu 3 x 3 metry. Kapličku dal postavit v r. 1905 první bludovský obvodní lékař MUDr. Alois Sloupenský na památku své zemřelé dcerky Lidušky. Kaplička byla posvěcená dne 5.8.1905 za hojné účasti lidu z Bludova. Soudobý kronikář při této příležitosti zaznamenal také neštěstí, které se téhož dne stalo v Bludově. Sotvaže se lidé o vykonaném svěcení kapličky u Kostelíčka vrátili domů, strhla se taková bouře, že jí nebylo pamětníka. Bludovský rolník Antonín Čmakal, který za hrozného hřmění přes varování sousedů vyjel s vozem na pole, aby svezl suchou pšenici, byl na zpáteční cestě zasažen bleskem a i s koněm usmrcen. Na místě neštěstí postavili jeho příbuzní kamenný kříž (stojí na levé straně u staré cesty z Bludova přes Trhovici do Šumperka).
Kaple Panny Marie u Kostela Božího Těla.
Z výtoku v boční zdi výše zmíněné kapličky u Kostelíčka volně vytéká křišťálově čistá pramenitá voda, přiváděná potrubím z nedaleké lesní studánky, pro osvěžení poutníků. Tento spádový vodovod, pořízený Spolkem sv. Rozálie nákladem 700 korun byl dán do provozu dne 5.6.1905.
Na rozcestí historických dnes již neexistujících cest u Kostelíčka stojí památná pískovcová Boží muka. Patu sloupu tvoří krychlový hranol 50 x 50 cm, který spočívá na čtvercovém základním kameni o rozměrech 88 x 88 cm. Sloup je celkem 290 cm vysoký a je zakončen čtyřbokou kapličkovitou hlavicí, na jejímž vrcholu byl původně umístěn kovaný železný dvouramenný kříž, v poslední době nahrazený nevhodným ozdobným křížem ( navíc pootočeným o 90 st. proti původnímu správnému směru ). Na čelním políčku, obráceném k cestě, je v reliéfu vytesána a vyzlacena barokní monstrance.
Fojtíkova Boží muka postavena v roce 1683.
Na políčku k východu je vytesán dosud dobře čitelný nápis ANNO 1683 a na políčku obráceném k západu je vytesán dnes již nečitelný zkratkový nápis: SVB ARD TFF PBE
Zkratkou je míněno – Sub admodum reverendo Domino Thomae Francisco Fojtík parocho Bluviensi erectum (Překlad – Postaveno za důstojného pána Tomáše Fr. Fojtíka faráře bludovského).
Boží muka zde byla, podle pověsti postavena na místě, kde byl údajně před sto lety (tedy v r. 1583) od nekatolíků ubit bludovský farář Jan Phokas. Tato pověst však nemá žádného věcného podkladu. Farář Phokas sice neměl v Bludově na růžích ustláno – žerotínská vrchnost a poddaní byli většinou nekatolíci, v r. 1583 odpadl Hrabenov a některé další k Bludovu přifařené vsi od katolické víry a odepřely faráři desátek – avšak o jeho násilné smrti není nic známo. Stoleté výročí jeho smrti pak k roku 1683 nepřichází v úvahu, protože farář Phokas prokazatelně žil ještě v r. 1592, kdy v Bludově pohřbíval svou matku.
Pohnutky, které vedly faráře Fojtíka k postavení Božích muk u Kostelíčka v r. 1683 byly poněkud jiné a naléhavější. Jak jsme již řekli, probíhaly v té době v blízkém Šumperku pověstné čarodějnické procesy a do spárů krvavého inkvizitora Bobliga se dostal i šumperský děkan Lautner. A ze Šumperka do Bludova není příliš daleko. Toho si byl dobře vědom i bludovský farář Fojtík a postavením Božích muk u Kostelíčka chtěl zřejmě dosvědčit svou pravověrnost a vyhnout se tak nebezpečí obvinění ze spolku s ďáblem.
Boží muka u polní cesty na východním úpatí Háje.
Podobná Boží muka najdeme i u polní cesty na východním úpatí Háje. V r. 1684 je dal na mezi u svého pole postavit šumperský měšťan Jan Jindřich Peschek na památku své manželky Marie, která byla obviněna z čarodějnictví a 2.9.1683 seťata a její tělo spáleno na hranici. Ale již příštího roku byl i Jindřich Peschek obviněn z čarodějnictví a po sedmiletém mučení upálen v r. 1692 jako jedna z posledních obětí krutého inkvizitora Bobliga. Tyto pomníčky jsou památkou na osudy nešťastných lidí na neradostnou dobu, v níž žili.
Vraťme se však zpět do stínu košatých stromů u Kostelíčka. Zde mezi 6 a 7 zastavením Křížové cesty stojí tzv. Stonův kříž. Původně byl celý kamenný. Nyní je do 240 cm vysokého podstavce vsazen 140 cm vysoký litinový kříž. Na čelní straně pískovcového podstavce je vytesán reliéf P. Marie a v horní části kalich s hostií. Na bocích jsou reliéfy sv. Josefa a sv. Rocha.
Stonův kříž u Kostlíčka z roku 1843.
Na zadní straně je vytesána dedikace:
Gewidmet im Jahre
1843
Joseph und
Barbara Schton
von Blauda
Jdeme-li od Stonova kříže příkře stoupajícím travnatým chodníkem k západu (kdysi to byla vozová přes kopec do Radomilova), najdeme po levé straně chodníku zbytek bývalého hraničního kamene (asi 280 kroků od Stonova kříže). Kámen (prahorní břidlice) byl původně 60 cm vysoký a označoval hranice mezi žerotínským panstvím bludovským a liechtenštejnským panstvím rudským. Na severní straně (k cestě) byl vytesán nápis JJA FVL 1722 E (Josef Johann Adam Fürst von Liechtenstein eingesteckt). Tento kníže držel rudské panství, k němuž patřil i Hrabenov, v letech 1720 – 1732 (v r. 1725 dal postavit v Bohdíkově nový kostel). Na jižní straně bylo vytesáno 17 JLZZZB 44 (Jan Ludvík ze Žerotína z Bludova, 1744). Tento Žerotín obdaroval deputátem kosteleckého poustevníka Leikerta. Hraniční kámen je nyní asi 35 cm vysoký. Horní polovina s nápisy chybí.
Radmilovský kříž z roku 1930.
Cesta k Hrabenovu od Kostelíčka prudce klesá do úvozu, na jehož konci v mezi po levé straně stával dřevěný sloupek se zaskleným obrazem Srdce Páně. Na tabulce bylo stručně napsáno o neštěstí, které se na tomto místě stalo v r. 1912. Sloupek s obrazem byl v r. 1968 obnoven a na tabulce bylo napsáno:
V upomínku. Na tomto místě byl smrtelně zraněn Ant. Kašpar host. Hrabenov dne 8. srpna 1912 ochoten pomoci bližnímu. Duben 1968. Věnuje syn Ant. S manželkou. V roce 1974 byl sloupek s obrazem vyvrácen a nebyl již obnoven.
V úžlabině jižně od Kostelíčka pramení malý potůček, který spolu s lesní cestou spěje k Bludovu. Nad soutokem dvou potůčků a rozcestí lesních cest stojí líbezná socha Ježíše, nesoucího beránka. Socha, zvaná lidově Beránek, je 295 cm vysoká a je provedena z bílého slezského mramoru.
Socha Ježíše nesoucího Beránka.
Na oválné desce na podstavci jsou vyryty naivní lidové veršíky:
„Jestli chceš s Ježíšemvonné růže lámatmusíš se jako ontrní neobávat.S ním snášej pokorněvšecky ne libostiza to ti popřejenebeské radosti.“
Na základu je vytesán letopočet 1898. Socha byla postavena v jarních měsících uvedeného roku neznámým dobrodincem.
Vrchol na kterém stával Bludovský hrad.
Na vyvýšenině, zvedající se na konci protáhlého horského hřbetu asi 2 km jihovýchodně od Kostelíčka, nacházejí se nepatrné zbytky jednoho z nejstarších severomoravských hradů, bývalého královského strážního hradu Bludova. Hrad byl za česko – uherské války kolem r. 1474 záměrně zničen vojskem uherského krále Matyáše, aby nemohl být využit jako opěrný bod strany protivné.
O bludovském hradě dnes již vlastně nelze hovořit ani jako o zřícenině, protože veškeré nadzemní zbytky hradního zdiva byly v 19. století postupně zcela rozebrány k stavebním účelům a na opravu staré cesty z Bludova do Šumperka. Bludovští takto sice získali levně stavební materiál, ale současně se připravili o turistickou atrakci hradní zříceniny.
Nová rozhledna na Háji z r. 1996.
Na vrcholu Háje (632 m) stávala dřevěná 21 m vysoká Štefánikova rozhledna, postavená nákladem Klubu českých turistů v r. 1934. Před léty byla zničena (publikace z roku 1988).
Romantickou krásu lesních scenerií s Kostelíčkem v pozadí zvěčnil několika půvabnými kresbami slavný bludovský rodák, malíř a ilustrátor Adolf Kašpar (Narozen 27.12.1877 v domku č.p. 145 v Bludově. Zemřel náhle na srdeční mrtvici v lese u Železné Rudy dne 29.6.1934.).
Rudolf Pavelka
