Kostelíček Božího Těla - Publikace Rudolfa Pavelky
V lesích severně nad Bludovem se nachází takřka kouzelné místo. Náhodný poutník určitě nečeká, že se mu vprostřed lesů najednou, z ničeho nic zjeví před očima nádherné, tiché, udržované prostranství, s větším kostelíkem uprostřed. Zastaví se a zamyslí. Co to je za místo, co se zde přihodilo, co přimělo dávné bludovské obyvatele, aby daleko od svých obydlí vybudovali poutní kostel? Jedno z možných vysvětlení nabízejí pověsti, které se ke "kosteléčku" váží.
Nejrozšířenější z pověstí vypráví následující příběh:Lakotná selka z Hrabenova šla do Šumperka do kostela. Při svatém přijímání hostii - Tělo Páně - nespolkla, ale vložila do modlitební knížky, aby jej mohla dát doma do žlabu krávě, aby více dojila. Když se vracela zpátky, zastavila se na místě dnešního kostelíčka, kde byly tehdy pouze hluboké lesy. Chtěla si odpočinout. Usnula a během spánku jí hostie z knížky vypadla. Selka se po chvíli vzbudila, nevšimla si, že hostie vypadla, vzala knížku a šla domů. Po 
čase si lidé na tom místě všimli podivné záře, která vycházela z dutého stromu. Šli blíže a co nespatřili - vprostřed stromu byla v monstranci ze včelího vosku umístěna ztracená hostie. To roj divokých včel sebral tenkrát vypadnutou hostii, zanesl ji do stromu a kolem ní utvořil voskovou monstranci. Včely tak napravily zneuctění Božího Těla, jehož se dopustil člověk. Lidé v úžasu nad tím, co spatřili, postavili na tom místě malý kostel (proto se mu od jaktěživa říkalo kosteléček), který nazvali Kostelíček zjevení se Božího Těla. Podle podobné pověsti měl hostii v těch místech vytrousit ovdovělý dělník Kuneš. Mezi lidmi se také dodnes traduje pověst o tom, že kosteléček patřil kdysi k Hrabenovu. Když jednou Hrabenovští hráli v jedné z bludovských hospod s Bludovskými karty, prohráli všechno, co u sebe měli. Ale chtěli hrát dál - nevěděli ale o co. Jediné, co je napadlo, byl kosteléček. Prohráli ho a od té doby patří Bludovu. Od té doby se také Bludov Hrabenovu směje, že jejich předkové prohráli kosteléček v kartách.
Tolik pověsti, které toto tajemné místo obestírají. Říká se, že i když pověsti nebývají úplně pravdivé, alespoň zrnko pravdy na nich bývá. Ale i doložená historie kostelíčka je zajímavá. Poprvé je doložen k roku 1553, kdy se v jedné listině mluví o cestě ke kostelíčku Božího Těla. Údajně jej založil Diviš z Bludova nebo jeho syn kolem roku 1387, kdy drželi v zástavě bludovské panství. Bludov v té době patřil moravským markrabatům Joštovi a Prokopovi, kteří jej často zastavovali. K opatrování kostelíčka byl ustaven poustevník. Poustevníci se o něj starali až do konce 18. století. Poblíž měli postavenou poustevnu. Když se v první polovině 20. století přistavovala sakristie, vykopali lidé u zdi kostelíčka lidské kosti, snad právě kteréhosi z poustevníků.
V 18. století byl přebudován víceméně do dnešní podoby. Ovšem již o několik desítek let později nastoupil na trůn císař Josef II., který přikázal zrušit mnohé kláštery, kaple či poutní místa. Stejný rozkaz - zbourat - vynesl i pro bludovský kostelíček a kapličky při cestě na Zámeček a na kopci mezi Šumperkem a Bludovem. To ovšem neznal Bludovské! Svůj kosteléček a kapličky natolik milovali, že se odmítli podílet na jejich zbourání. Třikrát byla vyhlášena dražba. Dražba se konala na rychtě, ale žádný kupec se nenašel. Bludovští prohlásili, že na poli mají dost kamení a zadarmo. Až když se dražba konala po třetí - pokaždé byla snížena cena - domluvili se mezi sebou, vybrali potřebnou částku a nastrčili jednoho ze sousedů, který kosteléček koupil. Koupil ho, ale nezboural. Nechal ho stát a lidé čekali, až bude příznivá doba na jeho obnovení. Ta dlouho nepřicházela. Kostelík mezi tím chátral, až se mu propadla i klenba a v jeho rozvalinách se schovávali pasáci dobytka před nepřízní počasí. Až v roce 1832 se díky přímluvě hraběte Františka Josefa ze Žerotína podařilo kostelíček opravit. Naši předkové nám tehdy zanechali pamětní spis:
"Kostelíček se opravoval za časů trudných. Bylo to r. 1836… při tom se také náš farní kostel v dědině přestavoval a stavěl, též nová silnice bludovská dělala, tak tenkrát koláturníci s tím velkou obtížnost, jak s placením tak s prácou měli a trpěti musili. Tak to k vyslovení nejni, co tenkráte hrubí i malí chalupníci vystáli… Proto vám zanecháváme tento pamětní list, abyste poznali, jak zlé časy tenkrát byly, abyste kostelíčka nikdy neopustili, protože nás to moc stálo, než jsme jej, roku 1785 zrušený, mohli obnoviti… My jsme kostelíček obnovili v těžkých dobách a vy proň hospodařte dobře, neboť Pán Bůh vás jednou za to ode všeho zlého ochrání a na věčnosti za to odmění…
V Bludově, 23. května 1838"
Od poloviny 19. století se zde také každoročně slavívá svátek sv. Rozálie, patronky Bludova. V roce 1855 totiž postihla Bludov velká epidemie cholery. Jen v srpnu a září tehdy zemřelo na 120 lidí. Tehdy Bludovští zavázali veřejným a slavným slibem Bohu 
sebe i své potomky, že svátek toho světce či světice, na jehož svátek cholera poleví, budou po všechny věky slavit jako svátek zasvěcený. Cholera polevila od 4. září, na svátek sv. Rosálie. Od té doby se tato světice každoročně slavívá bohoslužbami u kostelíčka. Hlavní pouť vždy bývá v neděli po svátku Božího Těla (obvykle v červnu).
Sám kostelík byl postupně zvelebován a doplňován - o to se nejvíce zasloužil farář František Ermis se Spolkem sv. Rozálie, který pořídil novou dlažbu, zasloužil se o vybudování venkovní křížové cesty apod. Ve třicátých letech dvacátého století byla přistavěna sakristie a jeden pokoj nad ní. Poslední rozsáhlá oprava omítky, nová vnitřní výmalba, oprava okapových žlabů, měděné oplechování věže byly provedeny v letech 1990 - 1992. Lidé, kteří tam tehdy zdarma pracovali, poslechli snažné prosby svých předků, aby na kostelíček nikdy nezapomněli.
Kolem kostelíku postupně vyrůstal celý poutní areál, který se velmi záhy proslavil slavnými poutěmi a procesími. Prameny dokonce hovoří o účasti deseti tisíc poutníků při hlavní pouti. Nejstarší památkou pak jsou pískovcová boží muka, dále tam najdeme Stonův kříž, kapličku Panny Marie z roku 1905 atd. Z boku kapličky vytéká od roku 1909 vynikající, ledově chladná a křišťálově čistá voda přivedená z blízkého lesního pramene.
V areálu Kostelíčku Božího Těla se dále nachází:
Další dokumenty související s Kostelíčkem Božího Těla:
