Pověsti o založení Kostelíčka

1. Dávno tomu, někdy na konci 14. století, kdy žil v Bludově jakýsi Petr, zbohatlý šťastným dolováním. Lidé ho pro jeho pýchu neměli rádi. Petr se spolčil s neznámým člověkem, prý pohanem. Oba, Petr i tajemný cizinec, posmívali se náboženství a církvi. Stalo se jednou, že Petr přišel do kostela. Věřící právě přijímali a i on přiklekl a přijal hostii bez zpovědi. Vyšel z kostela a hostii z úst vypustil. V okamžení přilétl roj divokých včel, napadl ho a k smrti ubodal. Petr byl svou dcerkou pochován, aniž mu kdo z bludovských přišel na pohřeb. Po nějakém čase děvčátko jakés hledalo v lese pod Hájem jahody. Sedlo si pod strom, polekalo se však bzučících včelek a dalo se do pláče. Přiběhla hned matka a v údivu zhlédla v dutém stromě roj včel u voskové monstrance jimi vytvořené. Seběhli se lidé, mezi nimi i kostelník, jenž poznal hostii Petrem zneuctěnou. Petrova dcera se přičinila, aby byl pod Hájem postaven kostelík na usmíření viny otcovy. Darovala k tomu účelu větší obnos, ale i jiní přispěli penězi i prací. U nově zbudovaného Kostelíčka žil jako poustevník Petrův druh – pohan, který se dal pokřtít. ( K. Dytrt, Bludov, str. 51 )
2. Je zajímavé, že velmi podobná pověst ( legenda ) se zachovala také v městečku Farnvernay ve Francii. Zaznamenal ji Gaston Volland a v překladu Rud. Z. Pražského byla otištěna v týdeníku Neděle ( roč. XII. č. 21, str. 4, Praha 1937 ).
   Jistá chalupnice z Hrabenova stále přemýšlela, jak by od své kravičky co nejvíc mléka nadojila. Přidávala jí do píce všelijaké byliny, co kdo poradil, ale kravka dávala mléka čím dál méně. Až jednou jí kdosi poradil, aby kravce do pití přimíchala posvěcenou hostii, pak že nadojí hojně mléka. Selka se hned druhého dne vydala přes kopec do Bludova do Kostela. Po přijímání nepozorovaně vypustila hostii do modlitební knížky a vydala se na zpáteční cestu. Když už vycházela z lesa, přepadla ji náhle dřímota. Usedla do trávy pod košatým stromem a na chvilku si zdřímla. A tu jí hostie z knížky vypadla. Když pak přišla domů a hostii v knížce nenašla, vypravila se ji hledat. Došla až na místo, kde předtím usnula a co vidí – divoké včely odnesly hostii do větví stromu, kolem ní vystavěly monstranci z vosku. Tato příhoda dala prý podnět k postavení kostelíka na místě tohoto stromu. ( obdobu této pověsti zaznamenal i Dytrt, str. 51 )
3. Jiná obměna předchozí pověsti.
   Jedna velmi lakotná a pověrčivá selka z Bludova vypustila po přijímání hostii do šátku a doma ji dala do úlu, aby včely dávaly více medu. Včely však ulétly i s hostií do lesa a tam v dutém stromě vystavěly kolem hostie voskovou monstranci. Selka pak, aby napravila svůj hřích, dala na místě toho stromu postavit kostelík a protože byl jen maličký, říkali mu Kosteléček.
4. Jiná verze pověstí č. 2 a 3 ( přepsáno z Pamětní knihy kostela a fary v Bludově, str. 89 ).
   Jedna selka z Hrabenova byla v Bludově u zpovědi a u přijímání. Z lakotné pověrčivosti hostii nepožila, ale nepozorovaně ji z úst vypustila do modlitební knížky. Chtěla ji dát doma do úlu mezi včely, aby dávaly více medu. Cesta z Bludova vedla hustým lesem. Na pokraji lesa nad Hrabenovem přepadla selku velká dřímota. Usedla do trávy a usnula. Modlitební knížka ji přitom vypadla z rukou a hostie zapadla do trávy. Vtom přiletěly lesní včely, odnesly hostii na strom a vystavěly kolem ní monstranci z vosku. Lidé nad tím místem vidívali večer velkou záři. Pátrali po příčině a nalezli na stromě velkou voskovou monstranci s hostií. Postavili na tom místě kostelík a nazvali jej „Zjevení se Božího těla“.
5. Zajímavá verze z Hrabenova.
   Jednou – už tomu velmi dávno – když byla venku krutá zima, vydal se chudý podruh Kuneš z Hrabenova do lesa, aby si nalámal suchého klestí na otop. Když se s plnou nůší klestí vracel k domovu, uviděl v lese na sněhu ležet člověka, ve kterém poznal zámožného sedláka z Hrabenova. Nebylo mu už pomoci, byl na kost zmrzlý. Z kapsy kožichu mu vyčnívala tobolka. Kuneš neodolal pokušení a vztáhl ruku po sedlákově tobolce, byla naditá lesklými zlaťáky. Ten už zlaťáky potřebovat nebude, pomyslil si Kuneš – a stejně jich má doma ještě plnou truhlici. A já bych mohl zaplatit dluh u kupce, koupit si pořádný kus masa na neděli i pecen chleba a nový kabát na zimu. Pokušení bylo příliš silné a Kuneš neodolal. Rychle si nacpal zlaťáky do kapes své chatrné kazajky, tobolku vrátil tam, odkud ji vzal a pospíchal k domovu. Ale nepoctivě nabyté peníze pálily a vinou obtížené svědomí mu nedávalo v noci usnout. Přišlo jaro a lidé z Hrabenova se trousili přes kopec do Bludova k velikonoční zpovědi ale Kuneš stále váhal připojit se k nim. Ale nakonec, dohnán výčitkami svědomí, vydal se i on do Bludova, aby se ze svého hříchu vyzpovídal. Při zpovědi však svou vinu ze studu zamlčel a hostii při přijímání tajně vypustil do modlitební knížky. Jako ve snách vracel se podruh Kuneš k domovu a jakoby neznámou silou, usedl na tom místě, kde nedávno obral zmrzlého sedláka a rozvažoval, jak by ulehčil svému svědomí, obtíženému novou vinou. Hostie mu přitom z knížky vypadla. V té chvíli přiletěly lesní včely, odnesly hostii na blízký strom vytvořily kolem ní monstranci z vosku. Když Kuneš spatřil ten div, rozhodl se, že za nepoctivě nabyté peníze postaví na tom místě kostelík na odčinění svého provinění. A tak se také stalo.
6. Další verze je obměnou pověsti předchozí. Ve zkratce ji zaznamenal J. Březina v knize Vlastivěda moravská, str. 241.
   V dávné době stala se v lesích pod Hájem tato podivná příhoda. Jistý člověk z Hrabenova byl na mši v Bludově a spolu s ostatními přistoupil také k přijímání. Přitom hostii nepozorovaně z úst vypustil a na zpáteční cestě ji v lese pod Hájem rozlámal na kousky a pohodil na zem. V tom okamžení se snesl roj lesních včel, které rozlámané kousky hostie posbíraly a odnesly do dutiny, vykotlané v kmeni starého stromu, kde kolem ní vystavěly voskovou monstranci. Když po čase lidé tento div objevili, rozhodli se na místě starého stromu postavit kostelík a jeho opatrování svěřili poustevníkovi.
7. Jednou z nejzajímavějších a zcela unikátních je pověst o tom, jak hrabenovští Kostelíček propili ( zapsáno v Hrabenově r. 1973 ).
   Kostelíček ( v okolí Bludova a Hrabenova se mu lidově říká Kosteléček ) prý odedávna patřil Hrabenovu. Jednou se stalo, že hrabenovský rychtář cosi pořizoval v Bludově a na zpáteční cestě se zastavil na džbánek dobrého moku v hospodě na bludovské rychtě. Oba rychtáři v družné zábavě statečně popíjeli tak dlouho, až hrabenovskému došly peníze a neměl už čím zaplatit. V bujaré náladě nabídl bludovskému rychtáři, že mu za soudek dobrého piva prodá Kostelíček se vším všudy. Bludovský rychtář s nabídkou souhlasil, vyvalil ze sklepa sud piva a naložil jej hrabenovskému rychtáři na vůz. Od té doby prý Kostelíček patří Bludovu a hrabenovští jeho ztrátu dodnes z lítosti zapíjejí.
   Tato pověst bývala po celé generace oblíbený tématem v proslulých hrabenovských hospodách na Pančavě a U Horníčků. ( Bludovská rychta s hospodou vyhořela 5.10.1884 )
   Staré lidové zkazky a pověsti o Kostelíčku zvolna upadají v zapomenutí, stejně tak jako kdysi proslulé rušné kostelecké pouti.

Rudolf Pavelka