První písemné zprávy
První dosud známá písemná zmínka o Kostelíčku je vknize olomouckých soudních půhonů z roku 1553 ( XLIV, f.56 ), kde se praví, že vede „cesta od Šumnberka na kostelík Božího těla…“. Tatozpráva se ovšem netýká založení Kostelíčka. Ten tu existoval již mnohemdříve. Další zmínka o kostelíčku je v listině, dané na Bludově roku 1567. „ Na den památný sv. Štěpána prvomučedníka Páně léta 1567 … „ vydal Bedřichst. ze Žerotína bludovským česky psanou listinu, v níž podrobně označil „odkud a jak daleko vedou meze vyklučených rolí, chrastin i lesův kegruntům bludovským náležitých buď zšíři nebo déli jdou … dále jdou (hranice ) od Hrdložeza a hora Prostřední až na hranice hrabenovské, kdejsou hranečníky znamenitě posázené a kde jsou některá znamení – dříví křížem od starodávna ode mne, pokud mě to náleží a od hrabenovských pokud jim to patří udělána až na trávník ke kostelíku po cestě, která jde k Šumberku“ ( Březina, Vlastivěda moravská ). Listina psaná na pergamenu byla uložena v obecní pokladnici v Bludově.
Pohled na střední část Bludova roku 1995 z Hradské cesty.
Další zmínku o Kostelíčku nacházíme v listině z r. 1568. Je prodejní smlouva, sepsaná na tvrzi ve Zvoli v úterý po neděli Provodní ( 24. dubna ) léta Páně 1568, kterou Bedřich st. ze Žerotína prodává ves Bludov s příslušenstvím „… i s tím, což panu Bedřichovi náleží v háji, kterýž slove Bludovskej nad kostelíkem Božího těla ležícím…“ za 11 tisíc zlatých v tolarech olomouckému biskupu Vilému Prusínovskému. Vklad byl zapsán do zemských desek dne 24.6.1568 ( XXVIII, f.11 ). Z konce 16.století a z počátku století 17.nemáme – kromě výše uvedených zmínek – o Kostelíčku žádných bližších zpráv. V té době byla Severní Morava z velké části nekatolická. Z Německa a Pruského Slezska se po roce 1520 začalo do našich zemí šířit luterství, hlásané německými pastory.
Bohatí feudálové zaváděli ve svých panstvích nové luterské náboženství, které jim mnohem lépe vyhovovalo, než náboženství katolické. Někteří méně zámožní rytíři se hlásili k Jednotě bratrské. Tuhým luteránem byl i Přemek ze Žerotína, který od r. 1530 držel bludovské panství a po něm i jeho syn Bedřich. Jediným vrchností uznávaným náboženstvím na panství bylo luterství.
Pohled z Učitelova vrchu v roce 1996.
Potomci husitů, kteří kdysi ze země vyháněli německé křižáky, se nyní podle příkladu vrchnosti přidávali na stranu německých luteránů. Již v roce 1542 byly polnosti, patřící k bludovské faře, přiděleny osadníkům a faráři byli od té doby odkázáni na desátek. Ten jim však byl často odpírán.
V roce 1553 vyhnali šumperští luteráni z kláštera dominikány a v klášterním kostele pak konali německé luterské bohoslužby. V roce 1562 se v Bohutíně usadil německý luterský pastor Wolfgang Schulweiss.
V roce 1568 koupil bludovské panství od Bedřicha za Žerotína olomoucký biskup Vilém Prusínovský, ale jeho nástupce Jan Grodecký již v roce 1573 prodal bludovské panství opět nekatolickému pánu Janu z Boskovic, od něhož přešlo panství v roce 1589 do vlastnictví nekatolického rodu pánů ze Žerotína.
Pohled na střední část Bludova ze Špalku roku 1995.
Šířící se luterství přispělo k dalšímu poněmčení našeho kraje. Také bludovského kostela užívali k bohoslužbám němečtí luteráni, jak dosvědčoval i německý nápis na zvonu z roku 1598. Střediskem jednoty bratrské byl Zábřeh, kde čeští bratři měli svůj dům a školu. Protože původní katolický farní kostel ve městě byl v rukou německých protestantů, postavili si zdejší bratři v roce 1580 svůj vlastní sbor (nynější kostel sv. Barbory). Je docela možné, že katolíci se v té době k bohoslužbám scházeli v kostelíčku.
Více se o Kostelíčku dozvídáme z latinské listiny, sepsané dne 18.12.1690 bludovským farářem Antonínem Kašparem Šťastným. Tato listina dosvědčuje, že Kostelíček byl tehdy již kamenný a měl uvnitř 2 oltáře. Zpráva dále uvádí, že již po mnoho let se zde konají bohoslužby o slavnosti Božího těla, kdy tu bývá až na 600 kajícníků (poutníků, kteří přistoupili ke zpovědi a k přijímání svátosti oltářní).
V té době byl Kostelíček známým poutním místem, navštěvovaným četnými poutníky ze širokého okolí (K. Eichler, Poutní místa a milostivé obrázky na Moravě a ve Slezsku, sv. II.).
Rejchartice na dobové pohlednici - bývalý majetek Žerotínů.
Je zajímavé, že na počátku 17.století, kdy celé okolí bylo převážněnekatolické, vzniklo v Bludově sdružení, nazvané Bratrstvo Božího těla,jehož členové pečovali o udržování Kostelíčka. Stanovy Bratrstva potvrdil v roce 1617 olomoucký biskup kardinál Fr. Dietrichštejn.
Konec 17.století byl pro Šumpersko dobou temna. V létech 1679 až 1694probíhaly v Šumperku a v Losinách obludné čarodějnické procesy, které vedl pověstný inkvizitor Boblig z Edelstadtu.
Mnoho lidí, mužů i žen bylo tehdy obviněno z čarodějnictví a upáleno nahranici. Tuto smutnou dobu nám dodnes připomínají kamenná Boží muka,která na rozcestí u Kostelíčka dal v roce 1683 postavit tehdejšíbludovský farář Tomáš Fr. Fojtík, aby tak dosvědčil svou pravověrnost a neupadl do podezření ze spolku s ďáblem.
Bratrušov na dobové pohlednici - bývalý majetek Žerotínů.
Krutý inkvizitor Boblig totiž z čarodějnictví obvinil nejen světskéosoby, ale i losinského faráře Tomáše Königa, stařičkého rapotínskéhofaráře Matouše Sartoria, rýmařovského faráře Jana Fr. Bapsta a dokonce ivzdělaného šumperského děkana Kryštofa Al. Lautnera, kteří se veřejně postavili na odpor proti jeho řádění a upalování nevinných lidí.
Do prudkého sporu s Bobligem se dostal i Fojtíkův předchůdce, bludovskýfarář jan Fr. Czapek, který se odvážil stěžovat si na Bobliga uolomouckého biskupa Karla z Liechtenštejna a hájil obviněné kněze. Nenašel však u biskupa zastání a proto raději požádal o přeložení.
Šumperského děkana Lautnera dal Boblig po pětiletém věznění a mučení,dne 18. září 1685 v Mohelnici upálit ( místo, kde stála hranice je označeno malým pomníčkem ).
Osikov (Velvíz) na dobové pohlednici - bývalý majetek Žerotínů.
Toho se však farář Fojtík nedočkal. Zemřel mlád poslední den roku 1683 abyl pohřben v Bludově. Po Fojtíkovi přišel v roce 1684 farář MatoušKowalský, rodem Polák z hnězdenské diecéze. Ani on se však necítil předBobligem bezpečný a již v r. 1685 odešel jinam. Na bludovskou faru poněm nastoupil energický kněz Antonín Kašpar Šťastný, který v r. 1690sepsal listinu, o níž jsme se již zmínili. Povšimněme si zajímavéhoúdaje v této listině, kde se uvádí, že o poutní slavnosti u Kostelíčkapřistupuje ke zpovědi a k příjímání až 600 osob. Vysoký počet kajícníkůza jediný den je výmluvným svědectvím o tom, že lidé v této době častějipřistupovali ke zpovědi a k příjímání, aby na ně nepadlo podezření ze spolku s ďáblem.
Po patnácti letech hrůzy konečně zvítězil zdravý lidský rozum nad nesmyslnou pověrou a čarodějnické procesy byly v roce 1694 zastaveny.
Čarodějnické procesy na Šumpersku románovou formou celkem věrohodně popisuje V. Kaplický v knize Kladivo na čarodějnice.
Rudolf Pavelka
