Paměti obce Bludova
Rychta byla veliký statek hrubou robotou nezatížený, a proto rychtář obyčejně vynikal bohatstvím. Úřad rychtářský byl dědičný v rodině a vynášel tím více, čím častěji byly stranám ukládány pokuty. Mnozí rychtáři byli hodní a často raději sami od vrchnosti trpěli, jen aby své sousedy uvarovali trestů a pokut. Někteří však byli ochotnými nástroji vrchnosti. Před našim národním probuzením rádi němčili, opičíce se po pánech. Vzrůstající moc krajského úřadu stlačovala víc a více význam rychtářského úřadu, zejména od zavedení policejního řádu dne 8. října 1759 a od reformy hrdelních soudů (r. 1765). Pravomoc rychtářova byla pak omezena na zatýkání podezřelých, na sumární výslech a vyšetření předmětu provinění (corporis delicti). R. 1786 byli zavedeni soudci - právníci (justiciáři). Do vlády císaře Josefa II. náležela rychtářům a přísežným péče o obecní hospodářství a o to, aby poddaní řádně konali robotu, odváděli povinně dávky vrchnosti atd. Josefínská soustava přidala jim záležitosti berní (kontribučenské), čelení i policejní a povznesla v tomto směru jejich význam; jako úředníci obecní byli strážci obecních truhel s písemnostmi. Zřízením berních (katastrálních) obcí r. 1789 – bludovské katastrální archy z léto doby jsou zachovány - byl rychtář převzat jako výběrčí berně. Vedle toho bylo se mu starati o soupis zbraně schopných mužů (konskripci), o vojenské dodávky a jiné záležitosti, ale v bývalém odvislém poměru k vrchnosti. R.1849 bylo rychtářství konečně zrušeno.
Za dob roboty vykonávala se všecka práva na zámku, kde měl nejvyšší správu zámecký hejtman neboli pan vrchní (Amtmann). Jemu na pomoc byli justiciár, důchodní, polesný, poklasný, porybný a kancelářští písaři. Na pobízení robotícího lidu a na vykonáváni přisouzených trestů byli ustanoveni drábi.
Vrchnost měla nad svými poddanými soudní pravomoc. Z r. 1725 je zachován německý protokol, sepsaný na bludovském zámku s písařem zámeckého purkrabího Jiřím Sokolem z Chromče, obviněným, že měl milostnou pletku s dcerou bludovského rychtáře Barborou Janoušovskou. Z téže asi doby pochází částečně zachovaný protokol o výslechu (examen) podobného druhu jako byl předcházející, jemuž byli podrobeni 20letý Matouš Slavík, syn bludovského výměnkáře,
