Paměti obce Bludova
sloužící tou dobou u Jindřicha Thony (odtud Tónovský?) v Bludově, a Maryna Mrkvičková, 20letá dcera hornodvorského šafáře, kteří byli uznáni oba vinnými, ale slíbili si, že se vezmou.
V protokole šumperského soudce Antonína Josefa Juncka je zaznamenána událost z roku 1741, která ukazuje, že vrchnost bludovská postoupila případ hrdelního soudnictví, jehož projednání jí příslušelo, po přátelsku soudu v Šumperku. Zdali se tak stalo jen tenkrát, či dálo-li se tak častěji a kdy, nebylo lze zjistiti. Případ dotčený je tento: 31. května 1741 požádal důchodní z bludovského zámku Jan Schön starostu šumperského, aby přijal do městského vězení svobodného bludovského poddaného Josefa Horáčka. Horáček byt totiž v podezření, že zapálil v Bludově několik selských statků a stodol i také Zámeček. Domnělý žhář byl přijat do šumperského vězení na potvrzení, že útraty, které vzejdou z jeho věznění a souzení, zaplatí hraběcí excelence Jan Ludvík z Žerotína. Horáček byv prohledán dostal železa a byl uvržen do žaláře. 8. června byla poslána hejtmanu bludovského zámku šumperským soudem výzva, aby bylo přísežně potvrzeno, jaká škoda vznikla ze založeni ohňů. Na výzvu bylo hned 9. června odpověděno. Při prvém vyšetřováni 10. června se Horáček k založení prvního a posledního požáru v dědině, z něhož byl obviňován, jakož i k založeni ohně na Zámečku přiznal, ale neprozradil pomocníka. Zámeček prý podpálil proto, aby šafářovi shořela 3 nebo 4 prasata, která tam měl v krmníku. Chtěl se mu pomstíti za to, že ho před rokem na robotě zbil. 18. června došel hejtmana zámeckého dopis, aby bylo z farní matriky zjištěno Horáčkovo stáří. Ježto farář bludovský nechtěl vydati výtah z matriky, musil hejtman poslati do Šumperka k soudu 2 lidi, kteří pod přísahou vypověděli, že Horáčkovi bylo v postě r. 1741 20 1et. Vyšetřování s Horáčkem se vleklo 2 roky. 18. února 1743 byl mu konečně přečten rozsudek, že nebude uškrcen, nýbrž sťat a pak spálen. Popravu provedl 7. března, v den sv. Tomáše Akv., uničovský kat.
U případu Horáčkovy popravy - jedině to mně známé justifikace bludovského poddaného z dávných dob - vtírá se mimoděk otázka: Což bludovská vrchnost neměla svého popravčího a své popraviště? Praví se, že katovna byla na čís. 60 a že tam byl ještě nedávno viděn
