Paměti obce Bludova

jejich rozmařilost. Potkávajíce se s nouzí a úštipky svých spoluobčanů, brali si ve stáří z omrzelosti často svůj neužitečný život. Vyděděnci naznačeného druhu chybějí málokdy ve větší obci. S časem mění se pouze jejich jména.

K posouzeni, jaké byly v 18. stol. právní poměry našich předků, uvádím také některé ukázky smluv.

Kupní smlouva na bludovský mlýn z 18. října 1797 (německá). Oznamuje se, že Jan Einaigel, majetník mlýna v Bludově, č. 69, odstoupil podle své poslední vůle synu svému Petru Einaiglovi bludovský mlýn se všemi právy a povinnostmi podle zákupní (emfyteutické) smlouvy z r. 1718, a zvláště také podle své vlastni smlouvy kupní s Františkem Riedigerem, sjednané 31. srpna 1758 a 4. října t. r. potvrzené. Zároveň ho zplnomocnil, aby jako ustanovený dědic, který se po otcovské inventuře z 1. prosince 1796 se svou matkou Annou Marii a se sestrou Teklou, provdanou Rotterovou, mlynářkou v Rudě, vyrovnal, s hospodářským úřadem v Bludově s dobrým rozmyslem, až na schválení vysokou vrchnosti, toto směl ujednati: Vlastník mlýna bude užívati trojího složeni - dříve bylo jen dvojí - na mouku a jednoho na proso, bude ročně platiti 176 zl. r. nájmu správnímu úřadu a dodávati 6 mor. měřic ovsa pokladnímu úřadu (bludovskému). Kdyby mlýn s obytným stavením, kolnicí, vantrokami, násypem, hřídelem, palečním a vodním kolem, koši a moučnici, avšak pouze pro troje složení, neboť čtvrté, na proso, musí mlynář udržovati si na vlastni náklad, se stavidly krosmě hlavního stavidla, které jest vrchnosti postaviti a udržovati, schátral, opraví všecko mlynář na své útraty, po případě postaví mlýn od základu, na což dostane od vrchnosti dříví, a to jak na zařízení tak na stavbu, zadarmo a dovoz od poddaných jako dosud. Mlynář si vyhrazuje, že nebude k jeho škodě postaven dříve nebo později jiný mlýn. Mlýn nesmí však míti více složení bez povolení vrchnosti.

Co se týče věcí ze železa, kterých je pro dobře zařízený mlýn potřeba, jako jsou vřeteno, obruba násypu, pačidlo, tyč na led, skoby,