Paměti obce Bludova

velké a malé hřebíky, pily atd., je kupující povinen poříditi si je a udržovati ze svého.

Jako dříve náležela obec bludovská k tomuto mlýnu jako mlýnu, tak ať zůstanou při něm, ovšem podle cirkul. nařízení z 9. srpna 1789 bez nucení. Za to se spokojí mlynář s dřívějším melným a dá chudému jako bohatému v zemí obvyklou míru a vezme z každého věrtele jenom mírku mýta, aby od poddaných nebo mlečů nedocházely stížností, za které by mlynář bez milosti byl potrestán, kdyby byl při vyšetřování shledán vinným. Z mletí pro vrchnost, zřízence, deputátníky a chasu panskou nebude mlynář vybírati mýta.

Mlýnské kameny si koupí mlynář ze svého a mleči mu je ve vhodný čas dovezou (viz o tom níže!) jakož i mu vyčistí podle potřeby jako dosud přední i horní struhu. Bude-1i dříve či později kupující nebo jeho dědici chtíti mlýn prodat nebo zcizit, ať požádají napřed vrchnost o povolení.

Kupující zaplatí 10 z1. r. z každých 100 zl. r. jako poplatek za schválení převedeného vlastnictví, od čehož však mlynářští synové zůstanou osvobozeni; avšak za sepsání této smlouvy zaplatí tajemníku a správci z každého složení po 1 zl. r., dohromady tedy ze všech čtyř složení 8 zl. r.; peníz tento mu bude po uplynutí každých tři let jako akcidenci (případek) poznova platiti, neodvede-li každoročně správnímu úřadu 2 z1. 40 kr. Všecko věrně, beze lsti.

Listina jest ověřena pečetěmi a podpisy svědků přejimačem vyžádaných.

Stalo se na zámku v Bludově 18. října 1797.

Václav Fischer, vrchní správce.
Petr Einaigel, kupující.
Antonín Künzel, purkrabí.
Josef Soural, učitel,
Peregrin Schnaubelt,
svědci.

Smlouva byla na žádost přejimače potvrzena vrchností s výhradou zachování práv vrchnostenských i poddanských (nařízení z r. 1775) a vtělena do pozemkové knihy.

21. října 1797.
Josef Karel z Žerotína.