Paměti obce Bludova

26. května 1794 byl podle neúplně dochovaného protokolu 22letý Petr Einaigel v přítomnosti svého otce Jana v bludovském zámku vrchním Fischerem vyslýchán v trestní věci proti Matouši Povýšilovi z Bludova, který byl udán, že bludovskému mlynáři vzal ve mlýně ze džbánku uschovaného ve skříni peníze. Einaigel nežádal potrestání vínníka, nýbrž napomenutí soudcem, aby se příště krádeže vystřihal. Nebyl prý udán mlynářem pro potrestání, nýbrž z povinnosti vůči vrchnosti.

8. srpna 1807 stěžoval si bludovský mlynář Petr Einaigel ústně na chromečského mlynáře Františka Königa, obeslaného do bludovského zámku, že si zřídil nad chromečským mlýnem bez povolení vrchnosti nový splav, kterým ho poškozuje. Neboť vytáhne-li za tuhé zimy stavidlo a poušti vodu, dělí se voda o ledovou tříšť. Chromečský mlynář uznává stížnost a slibuje nápravu.

4. dubna 1791, v pondělí, byl pří silnici za bludovským mlýnem, na hranicích mezi Bludovem a Postřelmovem na místo vyhynuvšího dubu zasazen bludovskou vrchnosti nový doubek, k čemuž se podle ústního podání namanul učeň z bludovského mlýna Léhar, pocházející z Rovenska, jemuž se tu dostalo na památku za všetečnost pohlavku. Doubek ten, pamatující francouzskou revoluci, stojí tu podnes jako němý svědek veškerého úsilí, s kterým se lidé po 136 let mimo něj brávali, a čeká, kdy milosrdná pila podřeže jeho prohnilý kmen, aby ustoupil dalšímu „novému doubku.“

Smlouva o postoupeni bludovské olejny (německá): Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého!

Smlouva byla ujednána dobrovolně 13. března 1790 v panské kanceláři v Bludově mezi Josefem Pospíšilem jako stranou postupující a jeho zetěm Jakubem Bartošem jako přejimačem. Josef Pospíšil odstupuje olejnu ležící vedle bludovského mlýna, kterou získal odstupní smlouvou 12. března 1765 a od té doby držel, a to obytné staveni a olejnu se vším k dobře zařízené dílně náležejícím nářadím jakož i se všemi právy a povinnostmi smluvně na olejně zajištěnými, jak tomu dosud bylo, svému zeti Jakubu Bartošovi, a to vzhledem