Paměti obce Bludova
Od r. 1761 držel panství bludovské a chromečské hrabě Josef Karel z Žerotína. R. 1761 prodal Třemešek své sestře Antonii, provdané Stillfriedové. Josef Karel nesídlil trvale v Bludově. Byl nejprve zemským soudcem a radou komory, později tajným radou, komorním radou tribunálu a apelačního soudu, pak presidentem apelačního soudu a nejvyšším komorníkem markrabství moravského. Kromě svého titulu držel po bratřích Prusy a manské Val. Meziříčí. Za manželku měl Johanku ze Schrattenbachu. Zemřel 26. září 1818. Synové jeho byli František Josef, narozený r. 1772, a Jan, nar. 1775, z nichž tento, jsa hejtmanem při moravské zemské obraně, zemřel ještě před otcem svým 20. dubna 1815. František Josef oddal se studiu práv a stal se radou u moravského gubernia (místodržitelství). R. 1817 se však úřadu toho vzdal a věnoval se správě svých statků, které byly Bludov s Chromčí, Prusy, manské Meziříčí a dům v Brně. Dílem zabýval se soukromými studiemi, pro něž si v Bludově pořídil pěknou knihovnu. Od r. 1828 byl předsedou Hospodářské společnosti moravské a slezské, pak ředitelem Moravské společnosti pojišťovací (asekurační). R. 1835 stal se tajným radou a při korunování císaře Ferdinanda, r. 1836, byl pasován na rytíře svatováclavského a vyznamenán řádem Leopoldovým. Od r. 1804 byl ženat s Kristinou Skrbenskou ze Hříště. Zemřel 30. května 1845. Zůstavil kromě 2 dcer syna Zdeňka Otu Arnošta, nar. 23. listopadu 1812, jenž držel po otci manské Meziříčí a Prusy a jehož manželka Gabriela, rozená Almassyová, měla od r. 1838 Bludov s Chromčí. Zdeněk z Žerotína byl c. a k. rytmistrem a, vystoupiv ze služby vojenské, skutečným komořím a rytířem řádu železné koruny. Zemřel 18. listopadu 1887 ve Vídni, kde byl na ústředním hřbitově pochován, až jej 1. 9. 1925 převezli do hrobky bludovské.
Co do právních poměrů bludovských poddaných, zůstaly jejich robotní povinnosti vůči vrchnosti v 1. polovici 19. století tytéž jako za cís. Josefa II. Od r. 1781 mohl se sice sedlák volně stěhovati, kamkoli chtěl, mohl se bez svolení pána oženiti, mohl jíti bez dovolení vrchnosti na studie, na řemeslo i za jinou obživou a nebyl povinen sloužiti na panském dvoře, ale plnoprávným občanem nebyl. Není proto divu, že hledal příležitost, jak by si ulevil. R. 1803 vstoupil
