Paměti obce Bludova

Zábavou pánů hradu bývaly hony s ohaři i sokoly a turnaje, kterých se směli účastniti jenom rytíři.

By1-1i život na hradě za starých dob tak jednoduchý, jak jednoduchý byl asi teprve život drobného lidu selského.

Nejsou-li některé kapitoly našich starších zemských dějin ještě stále podány a vyloženy tak, aby se nám řadil v pronikavém světle vážné kritiky děj k ději jako článek k článku v pevný řetěz, tím hůře lze sestaviti dějiny staré dědiny v nepřetržitý sled dějů a rozlišiti dohady od skutečných události.

Bludov patřil v 13. a v 1. polovici 14. stol. Bludovcům. Vladykové tito zachovávali jazyk český čistý a neposkvrněný, zatím co ve městech, mezi pány a před králem stával se oblíbenějším jazyk německý.

Děje- a rodopisci Palacký a Slavík uvádějí podle listinného materiálu vladyku Bluda z Bludova (1195 - 1215) jako praotce rodu. Blud měl tři syny: 1. Oneše (1209 - 1249), který byl v letech 1222- 1233 purkrabím olomouckým a psal se r. 1249 z Pňovic (Pinovic), 2. Viktora (Vítka, 1215 - 1239), který byl r. 1236 purkrabím přerovským, roku 1237 purkrabím olomouckým a roku 1238 podkomořím a 3. Bluda II. (1228 - 1235). Když se r. 1237 ocitla Morava ve vzpouře proti svému vrchnímu pánu, králi Václavu, ustanovil odbojný markrabě Přemysl Viktora, syna Bluda I., vrchním velitelem vojska. Král Václav však vzpouru potlačil, dobývaje hradu za hradem. Bratr jeho Přemysl se pak podrobil. Viktor z Bludova obdržel (1239) za věrné služby od Přemysla pozemky v Huzové.

Když Tataři znepokojovali Moravu (r. 1241), proslavili se Oneš a Viktor z Bludova jako udatní obhájci Olomouce proti nim, začež Viktor obdržel zboží při dolním toku řeky Oskavy od Mor. Huzové až k řece Moravě. Oneš měl 3 syny: Bluda III., Zpytatu a Onde. Blud III. (1232 - 1288) byl r. 1238 místotruchsesem a psal se v letech 1278 - 1288 z Jičína a držel také dědinu Žerotín. Syn jeho z manželky Anky Blud IV. z Bludova (1302 - 1311) psal se také Blud z Košic. Zpytata byl v letech 1236 - 1239 dvorním lovčím.