Paměti obce Bludova
větší část severní Moravy. Soudíme-li podle erbu, patří mezi Bludovce Hynek z Žerotína (1187), Oneš z Čistého Slemene (1280-1287) a ze Šumvaldu (1287-1297), Drslav z Čistého Slemene (1280) a Adam z Čistého Slemene (1323) a ze Šumaldu (1326), Předbor z Citova (1204, 1215) a Milič z Citova (1283, † 1305) se synem Albertem, Předbor z Bolelouce (1286 - 1297), Franěk ze Sokolomě (1318), bratři Hynek a Půta z Bouzova (1353) jakož i Zbyněk z Vrahovic (1368 - 1415). I v Čechách vyskytovala se větev Bludovců, která se začínala Ješkem z Veselice a vyhasla v XVI. stol. Nepřetržitá řada Bludovců začíná se bratřími Dětochem, Viktorem, Onšem a Zborem ze Sokolomě, kteří žili v letech 1326 - 1352. Z těch psali se Zbor a Viktor také z Žerotína. Míněna jest ves Žerotín na Šternbersku. Potomci Zborovi psali se stále již z Žerotína, pod kterýmžto predikátem stával se rod od té doby známějším. Mužské potomstvo měl, pokud známo, jenom Zbor. O pánu z Žerotína činí se první zmínka r. 1187, avšak v listině, která je pokládána za podvrženou. Tehdy prý papež Řehoř VIII. vzal pod ochranu apoštolské stolice křižáka z olomoucké diecese Hynka z Žerotína (latinsky psáno Serotin) a jeho rodinu i statky. Byl tedy Hynek z Žerotína, žil-li tenkrát, vrstevníkem a příbuzným Bluda z Bludova, pokládáme-li s Palackým a Slavíkem Bludovce za předky Žerotínů. Znakem rodu Žerotínských jest lev se zlatou korunou, stojící zadníma nohama na 3 pahorcích.
Podobný znak se lvem měly také jiné rody, ale ty měly místo pahrbků hradbu, takže nelze o jejich příslušnících říci, že byli téže krve jako vladykové a později páni z Žerotína. Od staromoravské šlechtické rodiny z Žerotína dlužno odlišovati staropanskou, v XVI. století vymřelou rodinu z Žirotína v Čechách (u Loun), jejíž erbem byla orlice a z níž se vyznamenal ve XIV. stol. Plichta jako smělý bojovník, jenž padl r. 1322 v bitvě u Mühldorfu.
Moravští Žerotínové nové doby (od Jana Jáchyma z Žerotína, † 1716) píšící se po starém způsobu z Zierotina, odvozují svůj původ po otci od kijevského knížete Vladimíra Velikého, který měl za manželku Annu, dceru byzantského císaře Romana II. a sestru Basilla II. Tvrzení toto dokládají v rodokmenu, jejž sestavil r. 1688
