Paměti obce Bludova

Matyáše. Tunkl trval i dále na straně Vladislavově, ne tolik asi z příchylnosti k němu jako spíše z osobních choutek, aby mohl dále válčiti.

Jiří Tunkl, který sídlil na tvrzi brníčské a po jejím sboření v Zábřeze, zakládal na svých statcích rybníky, nebol doufal, že z nich vytěží více než z polí. Válkami totiž se mu asi ztenčil počet poddaných tak, že mu nestačil na řádné obdělávání pudy. Poddaným bylo navážeti nebo vyzdívati a opravovati hráze rybníků, dělati a cíditi strouhy, jimiž se zaváděla voda z Moravy do rybníků - jedna taková strouha vedla, jako vede dosud, od Klášterce k Závořicím, tvoříc hranice Chromče a Postřelmova - což byla nová břemena, která uvalil proti dosavadní zvyklosti na své poddané věda, že mu slíbili „člověčenství", tj. osobní nevoltlost, místo „věrnosti a poslušnosti", které přisahali dříve, a že nesmějí bez jeho dovoleni se odstěhovati jinam. Pro tyto nespravedlivé útisky, dávky a ručení byl Jiří Tunkl od olomouckých měšťanů u krále Vladislava udán. Když nepomáhaly dané mu výstrahy, zdvihli se, jak vypráví souvěký právník a kronikář Viktorin Kornel ze Všehrd, občané zábřežští, neboť voda z rybníků s poškozenými hrázemi jim zatopila nejednou pozemky, „pána svého Tunkla porazili, zranili a skoro zabili, Takže více od toho zbití nevstal a umřel". Bližších podrobností o této vzpouře selského lidu zábřežského neznáme, ale již z této stručné zprávy poznáváme s dostatek, k jakým koncům vedlo zde uzákonění tělesné poroby selského lidu z r. 1487, jímž nabýval pán práva rozhodovati nad životem a smrtí svých poddaných a práva chovati si kata, jak dálo se pak přes tři století. Zajímavo jest, že při zprávě o smutném konci Tunklově jest na okraji listu připsáno souvěkou rukou: To stalo se Tunklovi starému v Šumperku. Nevíme tedy jistě, ubili-li Zábřežští Tunkla v Šumperku anebo Šumperští.

Je pozoruhodno, že, ač dědina Bludov byla ve středověku v držení různých pánů, jméno žádného z nich nebylo opředeno tolika pověstmi jako jméno Tunklovo. O Tunklovi praví se, že zatopil dědinu Závořice mezi Postřelmovem, Zábřehem a Lesnicí, neznámo však, zda obydlenou nebo od obyvatel opuštěnou; proto prý dnes v místech těch Tunkt straší a čert jím tam oře, kde on kdysi oral svou ženou. Nemaje

Katastrální mapa Bludova z r. 1834s rybníkem Špalkem. (Tmavé plošky značí stavby z cihel abeb z kamení).