Paměti obce Bludova
klidu po smrti, zjevil prý se své ustarané ženě, když Truchlíc po něm, jednou pozdě večer se procházela po hrázi závořického rybníka, a stěžoval si jí, že duše jeho nedojde dříve pokoje, dokud ona neroznese v hedvábném fěrtoše kameni z hráze, jejímž navážením on deptal ubohé robotníky, tam, kde leželo. Žena zdrcena viděním uchýlila se do kláštera, chtíc duši mužovu vyprostiti z drápů ďáblových a vymodliti jí spásu. Pověst o J. Tunklovi zpracoval František Doubrava v básni „Ďáblův pluh".
Ať znějí pověsti o Tunklovi jakkoliv, tolik je v nich jistě pravdy, že Jiří Tunkl vykořisťoval své poddané nad míru, takže se nakonec vzbouřili a na pánu svém pomstili. Odtud nezapomenuté ještě pořekadlo, jímž prý zlí duchové pohánějí Tunkla táhnoucího ohnivý pluh, do něhož si ho zapřáhli: Bijte toho Tunkla, až by voda žblunkla. Pomsta na pánu mohla vedle jeho ubití spočívati také v tom, že mu poddaní sbořili jeho tvrze Brníčko, Bludov a Nový Hrad. Na Tunklovi se vyplnila slova Shakespearova: „ Zlo, které lidé činí, žije po nich, čin dobrý bývá pochován s jejich kostmi". (Shakespeare, Antonius).
Bludovu zanechal Jiří Tunkl na památku hráze rybníků jím tu asi z větší části založených. Počátek vzalo zakládání rybníků již asi za panování Karla IV. (1346 - 1378). Větší z bludovských rybníků byly: Špalek (310 měřic mající a po sedláku Špalku, na jehož pozemku byl založen, pojmenovaný), Starý a Nový rybník, Krumpišek aneb Zrcadlo, Fěrtušek (od něm. Fürtuch = zástěra), Veselý, Ryšán (Říčan), Bezděk, Křtalt (od německého Gestalt = pěkný vzhled mající) a Kozelek. Co uslyšeli bychom od lidí, kteří před několika staletími naváželi hráze oněch rybníků, kdyby mohli vstáti a promluviti?
Když Tunkl chtěl v Bludově založiti velký rybník, vyhlédl prý si proň jako nejvhodnější pozemek pole sedláka Špalka a některých ještě jiných sousedů. Špalek vzpíral se tomu, aby mu vrchnost vyvlastnila pole právě za humny, ale marně. Byl pro svůj odpor uvězněn a propuštěn na svobodu teprve, když hráze rybníka již stály a pozemky byly zatopeny vodou. Tu Špalek, jsa ztrápen dlouhou vazbou a vida, jak se na místě jeho pole leskne hladina vodní, rozlítostnil se tak, že jej ranila mrtvice. Nebožák zapomněl, že je poddaný a že pán může mu dáti v náhradu za zabraný pozemek, co se mu zlíbí.
