Paměti obce Bludova

nebo na půdě některého sedláka, měli také zvláštní povinnosti k obci nebo k tomu sedláku, byli i jejich poddanými. Vedle sedláku a zahradníků bývali v dědině chalupníci, kteří seděli v chalupách bez pozemku, stojících obyčejně na půdě panské, a sloužívali nejčastěji vrchnosti jako nádeníci. Podruzi přebývali v cizím. Význam názvu podsedník, zahradník, chalupník a domkař se časem měnil. Vedle této massy poddaného lidu selského byli také sedláci, kteří nebyli na žádné soukromé vrchnosti závislí; ti jmenovali se dědinníci aneb svobodníci. Svobodníkům blízcí byli dvořáci, držitelé výsadních usedlostí selských, kteří sice byli podřízeni pravomoci vrchnosti, ale byli prosti skoro všech robotních povinností.

Ačkoli sedlák držel statek dědičně, nebyla dědičnost tato neomezená. Vztahovala se jen na nejbližší příbuzenstvo. Nebylo-li ho, připadal uprázdněný statek pánovi jeho jako odúmrť. Braní odúmrti bylo ti nás velmi rozšířené. Ale již koncem 14. stol. zříkaly se některé vrchnosti práva toho dobrovolně. Tak pouští Petr z Žerotína r. 1514 lidu postřelmovskému odúmrť, zatím co bludovští poddaní si na tuto svobodu musili ještě půl století (do r. 1567) počkati, protože se snad nebránili, jsouce vrchnosti oddanější než Postřelmovští anebo, že neměli peněz a pod., aby se vykoupili.

Náš selský lid překonal těžkou hospodářskou krisi, vyvolanou bouřemi husitskými a válkou českouherskou, celkem dosti dobře. Vylidnění venkova podalo sedlákovi opět dosti pudy, města se naplnila a průmysl zkvétal. Na počátku 30leté války měli sedláci naši namnoze značné peněžní hotovosti, a proto obraceli se na ně v době českého povstání stavové často s žádostmi o půjčky. Celoláník míval v 16. stol. 10 až 16 kusů hovězího dobytka, 5 i více koní, několik sviní a 30 až 60 ovcí průměrně.

Jak bydlili tenkrát naši předkové na statcích a v chalupách? Selský statek byl tenkrát zpravidla dřevěný, skládal se jako ještě nyní z obytného stavení s chlévy a ze zahrady před průčelnými okny a zabíral prostor mající obdélníkový půdorys s kratší stranou na návsí. Přes dvůr, souběžně s obytným stavením, stál srub spojený s obytným stavením branou; byl bez oken nebo s okénky vysekanými v trámech. Ve srubu se přechovávalo obilí; srub býval též skladištěm