Paměti obce Bludova
Z rozhodnuti, které učinil Bedřich st. z Žerotína o hranicích bludovských pozemků, lze souditi buď na to, že byl pořádku milovný pán anebo že mezi bludovskou vrchností a jejími bludovskými poddanými docházelo k nedorozuměním aneb i sporům, takže obě strany pociťovaly již potřebu míti o věci té jasno. Třebaže ustanoveni o hranicích pozemků nejsou podle naší představy přesná a jasná, je z nich přece jen viděti, že v 16. stol. již žili lidé u nás za poměrů, kdy ceny pozemků se stoupající lidnatostí stoupaly a lidé proto své pozemky tím houževnatěji hájili.
Z výsady z r. 1565 jde na jevo, kde bylo Bludovským v XVI. stol. hledati právní pomoc. Ještě ve XIV. stol. požívalo obyvatelstvo vesnic samosprávy v oboru soudním. Z rozsudku soudit vesnického šlo odvolání k soudu některého města. Postupem častí dostávalo se však vykonávání soudní pravomoci víc a více v trvalé držení stavů (duchovenstva, šlechty a měst). Vznikla-li rozepře mezi vesničany, měli o ní rozhodnouti místní konšelé. Nemohli-li z neznalosti práv tak učiniti, měly se strany obrátiti na konšely do města nebo na svou vrchnost. Co tito uznali, mělo míti konečnou platnost.
Trestní případ z Bludova z XVI. stol. je znám jen jeden. Prokop Braho z Bludova, poddaný Jana z Žerotína (bratr Bedřicha st.), zranil r. 1599 jistého Lukáše, synovce bludovského faráře tak, že věc přišla před soud do Šumperka. Výpovědi stran tlumočili do němčiny konšelé šumperští Jiří Süss, pekař, a Martin Stärle, koželuh. Prokop Braho byl odsouzen zaplatiti šumperskému ranhojiči Petru Gartnerovi léčebné za Lukáše. Za to, že se podle rozsudku zařídí, zaručili se Prokopovi bludovští občané Jan Kalaub a Valenta Sobota.
Listiny, které dal Bedřich starší z Žerotína svým bludovským poddaným, jsou sepsány v jazyku českém, doklad to, jak držitel panství bludovského tenkrát měl mateřskou řeč svých poddaných, která byla i jeho mateřštinou, v úctě. Tenkrát byla doba, kdy bylo i zastupitelstvu města Šumperka přijímati od Žerotínů jakožto držitelů města (do r. 1569) listiny české.
Písemné smlouvy mezi vrchností a poddanými nebyly v 16. stol. novinkou; neboť od r. 1450 byl znám knihtisk, takže se osvěta
