Paměti obce Bludova
Karlem IV. v Praze (r. 1348) také do Prahy. Tak prodlévali bratři Jan Dětřich z Žerotína, pozdější držitel Velkých Losin, a Přemek z Žerotína, pozdější držitel Vízemberka, jak vysvítá z jejich zajímavých, dosud zachovaných památníků, v letech 1605-1606 ve Štrasburku (Argentoratum) a Basileji na studiích. V 15. století bylo rozmnožování škol laických zakázáno. Stalo se tak asi z obavy, aby odchovanci škol těch neužívali svých chatrných vědomostí k šizení spoluobčanů. Pro zvelebení české řeči a pro národní vzdělání byly v 15. a 16. stol. důležité školy nekatolické, zejména bratrské. Taková Bludovu nejbližší škola, do níž chodilo mnoho zemanských pacholat, byla od 1. polovice 16. stol. v Zábřeze. V 2. polovici 16. stol. řídil ji Jeroným Fikar. Bratr Fikar zemřel v pondělí po 5. neděli po svaté Trojici r. 1580 na Temenici u pana Frydrycha Odkolka. V neděli předtím kázal ve Velkých Losinách a v pondělí 2 hodiny na noc náhle zemřel. Nedlouho předtím byl těžce nemocen a pookřáv trochu, vydal se na tu cestu, z níž se živý nevrátil. Pochován jest v Zábřeze u kostela. By1 malý, učený mužíček. Na kněze byl zřízen r. 1576 ve Slavkově. Působil v Landškroně, odkud spolu s ním byla přestěhována škola do Zábřeha. Žáků měl veliké množství, zvláště zemanských pacholat; choval je i na stravě. Nedlouho mu P. Bůh dal prospívati. Tak čteme v úmrtní knize Českých bratří.
Hnutí husitské probudilo snahy obracející se proti poddanství selského lidu, ale nelze říci, že by bylo učinilo svým programem vymanění selského lidu ze závislosti na vrchnosti. Válkami husitskými ubylo u nás obyvatelstva, kraj byl zpustošen a mnohá pole ležela ladem. Část selského lidu odvykla za válek polní práci, davši přednost řemeslu válečnému, takže po válce se potulovalo zemí mnoho zahalečů a tuláků, selský lid zbíhal do měst a některé selské pozemky nebyly obdělávány, takže nenesly vrchnostem užitku. Tak došlo k opatřením omezujícím volné stěhování poddaných; opatření bylo původně namířeno jen proti usedlým hospodářům, později i proti neusedlým poddaným, aby se zachovaly pracovní síly. Od 16. stol. mohli poddaní jen se svolením vrchnosti dávati své syny na studie a na řemesla. Vrchnosti směly tržívati dětí svých poddaných k službám a rozhodovati o osudu poddanských sirotků. Bylo omezováno
