Paměti obce Bludova

opatřili a některá zlá chasa se oddává loupežím. Usnesení to nebylo však zachováváno; sedláci naši dostavovali se na trhy (do Olomouce) a na slavnosti se zbraněmi a dopouštěli se výtržnosti. A proto obnovil sněm r. 1654 své usneseni z r. 1650. R. 1659 vzbouřil se pro utužování osobní nesvobody poddaný lid ze vsí patřících k panstvím losinskému a vízemberskému, jež drželi tenkrát Žerotínové, a odpíral robotu. Odtud šířily se nepokoje i k nám, ale zasažením vojska a popravením vůdců byl r. 1662 učiněn povstání konec.

Jelikož pod vlivem třicetileté války počali poddaní opouštěti své statky a stěhovati se buď na jiná panství nebo do ciziny (do Uher), bylo nařízeno, aby žádný poddaný nebyl puštěn přes hraníce. Neboť právo vystěhovati se přiznávané těm, kdo nechtěli přestoupiti na víru katolickou, platilo pouze pro lidi svobodné, nepoddané. V září r. 1649 bylo vrchnostem přísným patentem nařízeno, aby své poddané bez výjimky buď domluvami anebo přísnými prostředky přivedli do lůna církve katolické, a současně bylo rozkázáno, aby se při ubytování vojska hledělo vždy k tomu, aby kacířští sedláci byli vojskem více obtíženi než poslušní obyvatelé katoličtí.

Proti tajným nekatolíkům v lidu poddaném postupovalo se tím způsobem, že až do začátku 18. století dopouštělo se katolickým misionářům, o vlastní újmě vězniti a trestati poddané, kteří byli podezřelí z kacířství. Náboženskými spory lid zvášnivěl, víra zvrhala se v pověru. Lidé pověrčiví blouznili o kouzlech, čárech a čertovinách. V nevysvětlených zjevech rádi vídali čarodějství. Nevinní bývali mnohdy naříkáni ze spojení s ďáblem, bývali mučeni, ba i upalováni, aby udělali místo sočícímu na ně sousedu nebo, aby falešní svědci domohli se majetku po obětech nařčení a pod. V mukách přiznávali se osočeni k vině, které se nedopustili.

Na severní Moravě řádily pověry zle, ale více než mezi Čechy mezi německým lidem údolí v Děsné. Před bitvou bělohorskou patřila téměř celá severní Morava pánům z Žerotína, kteří zaměstnávali velkou část horského lidu v dolech na stříbro, zlato a jiné horniny. Když však po r. 1620 byli Žerotíni z velké části svého panství zbaveni, zašlo dolování. Protestantští horníci se vystěhovali do Němec a domácímu nádenickému lidu se nedostávalo vědomostí