Paměti obce Bludova
zda měly své školy. Jisto však je, že obce ty Bludovu k stavbě nové školy přispěly.
Protože počet dětí školou povinných vzrůstal, nestačila brzo tato nízká, tmavá a vlhká školní budova. A proto bludovský farář František Soural, rodák z Bludova, obrátil se na patrona školy, hraběte Josefa Karla z Žerotína, německou žádostí o povolení stavby nové školy a užití třetiny kostelních peněz (494 zl.) na její stavbu. O nemalé péči o vybodování nové školy svědčí také německy napsaná listina obce bludovské z 11. listopadu 1802. Obec podle ní nabízí 400 zl. jako příspěvek na stavbu, dále dříví z obecního lesa a hrazení útrat na dělníky. Při listině je plán jednopatrové školní budovy. Na listině jsou podepsáni: Pavel Jáně, rychtář, Jan Kašpar, sedlák, Isidor Zatloukal, starší, Jan Hiebel, Pavel Plod, Matouš Zatloukal, Jan Bartoš, Jan Plhák, Josef Zatloukal, Jan Konečný.
Škola začala se stavěti roku 1804, na stavbu dozíral bludovský vrchní Fischer; stavba byla dokončena r. 1805. Náklad na ni činil 1500 z1. r. Farář Soural založil při škole nadání 100 z1. r., z jehož úroků (4%) měly býti chudým žákům (sirotkům) opatřovány knihy.
První učitel, o němž se nám zachovaly písemné památky, byl Josef Soural, pravděpodobně bludovský rodák a příbuzný faráře Sourala. Ten vykonal učitelskou zkoušku 10. října 1780 v Uničově. R. 1797 se však učitelského místa v Bludově vzdal a stal se vrchním sudím na panství třemešském. Zdá se však, že mu tam štěstí valně nepřálo, neboť odešel do Brna, kde živořil jako písař. Po něm nastoupil roku 1797 Jan Benda, rodák z Rudy; jemu zvýšila paní hraběnka Johana z Žerotína r. 1806 zvláštním nadáním služné. Jan Benda rozdělil r. 1812 žactvo do dvou tříd. Vyučování bylo polodenní. Po Janu Bendovi řídil bludovskou školu jeho syn Josef, který byl výborný hudebník, ale musil pro různé nesrovnalosti místo své vyměniti s Karlem Böhmem, dříve učitelem v Zubři u Valašského Meziříčí. Böhm zemřel v Bludově po jednoročním působení 7. září 1856.
Od r. 1835 do r. 1884 byla při bludovské škole vedena kniha cti (dosud zachovaná), do níž byli zapisováni na věčnou paměť premianti, t. j. nejlepší žactvo, jemuž bývaly udíleny za visitaci nebo při
