Paměti obce Bludova
zakončení školního roku veřejně a namnoze i za zvuku bubnu aneb fanfár odměny (premie).
Jelikož bludovská škola, vybudovaná roku 1805, již po 20 letech nevyhovovala, nařídil 5. srpna 1830 krajský úřad olomoucký vrchnostenskému úřadu v Bludově přísně, aby škola byla zvětšena. Značný přírůstek žactva v tak krátké poměrně době vysvětluje se tím, že Bludov měl vedle 50 sedláků samé chalupníky a podruhy, kteří požívali poměrně větších osobních svobod než jinde. Sedláci musili vrchnosti robotovati poměrně více než domkaři, jimž poskytl značnou úlevu v robotě již v 17. stol. hrabě Kryštof Liechtenštejn. Ký div, že do Bludova proto zabloudil mnohý cizinec a vystavěl si tu chaloupku jsa jist, že panský dráb ho nebude honiti do práce.
Ke zvětšení bludovské školy došlo teprve r. 1865.
Duchovní správu po faráři Kleckerovi převzal r. 1794 bludovský rodák František Jiljí Ferdinand Soural, syn zámeckého hospodáře-klíčníka. Soural byl bakalářem filosofie a theologie, měl nevšední vědomosti a s mravenčí pílí řídil duchovní správu. Založil farní pamětní knihu. Byv povolán k panskému zahradníku, který měl hlavničku (tyfus), aby ho zaopatřil, nakazil se a zemřel r. 1806, maje teprve 43 let. žil krátce, ale vyplnil dobu dlouhou. (Brevi vivens tempore, explevit tempora multa, praví o něm farní kronika právem.) Soural byl dozorcem škol v děkanátě šumperském. Po něm stal se farářem v Bludově Antonín Kouřil, jenž se narodil roku 1770 v Dlouhomilově a vedl duchovní správu bludovskou do r. 1835. Kouřil stal se Bludovu vzorem v pěstování ovocných stromů. Po jeho smrti r. 1835 přišel na bludovskou faru farář Josef Němec, narozen r. 1804 v Bezděkově. Ten zůstal v Bludově až do své smrti v roce 1884. Za faráře Němce byly obnoveny kostelíček Božího Těla, farní chrám a fara. O obnově kostelíčka napsali naši předkové na památku svým potomkům pozoruhodný list: „Kostelíček se opravoval za časů trudných. Bylo to r. 1836 za rychtáře Petra Einaigla, purkmistra Josefa Ploda, č. 121, Pavla Jáněte, č. 45, Josefa Bartoše, č. 126, Josefa Motyky, č. 132, Antonína Truxy, č. 72, Josefa Pospíšila, č. 180, rektora Josefa Bendy, obecního písaře Jana Březiny, č. 297, zámeckého vrchního Schillera a purkrabího Rosy. Posvěcen a oslaven byl kostelíček 20. května 1838
