Paměti obce Bludova
šumperským děkanem Wachlerem, v přítomnosti obecního výboru a důstojníků ze zámku. Byli při tom svěcení též obecní hajný František Pospíšil z č. 140, který dozíral den co den na stavbu a mnoho na kostelíček vyprosil dobrými slovy, a kostelníci Josef Březina z č. 177 a Josef Březina z č. 23. Toho času přestavoval se také farní kostel a stavěla se nová (císařská) silnice do Šumperka (1836-1842), takže farníci měli velké potíže s dávkami. Nelze vysloviti, co nouze tenkrát vystáli hrubí i malí chalupníci. Proto vám zanecháváme, píší dále, tento pamětní list, abyste poznali, jak zlé časy tenkrát byly, abyste kostelíčka nikdy neopustili, protože nás to moc stálo, než jsme jej, roku 1785 zrušený, mohli obnoviti. Zbyla z něho tehdy jenom hromádka kamení, ale s pomocí obce bludovské, města Šumperka a okolních dědin podařilo se nám jej obnoviti. Musili jsme se však reversem zavázati, že jej budeme udržovati ze svého, a založili jsme proto rejstřík příjmů a vydání naň. My jsme kostelíček obnovili v těžkých dobách a vy proň hospodařte dobře, nebol Pán Bůh vás jednou za to ode všeho zlého ochrání a na věčnosti za to odmění. Máme za to, že budete tak dobrými katolickými křesťany, jako jsme byli my a půjdete (dáte) na čest Boží.“
V Bludově, 23. května 1838.
R. 1866 byla obnovována na kostelíčku šindelová střecha a spadl sní a pádem se zabil František Kvapil z Bohutína. Dluh na stavbu a udržování kostelíčka hradil se ze sbírek obcí bludovskou za poutí u kostelíčka konaných, z čehož se vyvozovalo, že kostelíček náleží obci bludovské. Ježto duchovní správa bludovská neshodovala se s tímto názorem, nastal mezi obcí a farou dlouho trvající spor o vlastnictví kostelíčka, ve kterém se někdy zacházelo až k nechutnostem a který se skončil teprve roku 1893 tím, že fara koupila za odstupní cenu 600 z1. pozemek i stavení kostelíčka. Pozemek, na němž kostelíček stojí, i pastvina kolem, náležely původně velkostatku. Obec vyměnila r. 1856 pozemek ten za zeleninovou zahradu pod č. 161.
Okolo farního kostela býval dříve hřbitov. Když v době josefinské bylo zakázáno na něm pohřbívati, byl zřízen nový hřbitov, nejprve
